11 C 339/2021-26 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 14 031 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) dne [datum] Smlouva byla dle žalobkyně uzavřena prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně, na níž se žalovaná zaregistrovala a odsouhlasila návrh smlouvy. Ještě před tím dle žalobkyně její předchůdkyně ověřila úvěruschopnost žalované nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, kdy tímto způsobem byly poměry žalované dostatečně ověřeny a nebyl důvod pochybovat o schopnosti žalované poskytnutý úvěr vrátit. Žalobkyně dále tvrdila, že na základě smlouvy měla žalovaná možnost opakovaně čerpat peněžní prostředky, přičemž po posledním čerpání měla povinnost úvěr uhradit nejpozději do [datum] (tj. datum splatnosti stanovené poslední fakturou). Žalovaná úvěr splatila jen částečně, uhradila pouze 17 060 Kč a ke dni splatnosti zbýval na úvěru dluh ve výši 14 031 Kč. Tuto pohledávku za žalovanou předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Po postoupení pohledávky žalovaná svůj dluh neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Ačkoliv písemné vyhotovení smlouvy předložené soudu neobsahuje podpis ani jedné smluvní strany, soud nepochybuje o tom, že smlouva byla k témuž dni skutečně uzavřena. Z obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, vyplývá, že proces uzavírání smlouvy probíhalo prostřednictvím webové stránky předchůdkyně žalobkyně, jak ostatně žalobkyně tvrdila. Z přehledu transakcí pak vyplývá, že k prvnímu čerpání peněžních prostředků došlo právě ke dni [datum], tj. zjevně v návaznosti na předmětnou smlouvu. Ze smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná měla možnost čerpat peněžní prostředky opakovaně až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč a vyčerpané prostředky měla povinnost vrátit společně s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem za čerpání ve výši 12,5 % z částky každého čerpání v pravidelných měsíčních splátkách upravených obchodními podmínkami, tj. ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru nebo ve výši 1 000 Kč, a to vždy do 30. dne každého měsíce počínaje dnem [datum]. K úhradě každé splátky byla žalovaná vyzývána fakturami. Soudu byla předložena pouze faktura [variabilní symbol], z níž měl dle tvrzení žalobkyně vyplývat celkový dluh žalované za celou dobu trvání závazku ve výši 14 731 Kč (tj. včetně jistiny úvěru a účtovaných poplatků), a k jehož úhradě byla žalované stanovena lhůta do [datum]. Z tohoto listinného důkazu vyplývá jediná relevantní skutečnost, a sice lhůta splatnosti celého úvěru, což podporuje tvrzení žalobkyně. Za významné důkazy soud považuje přehled transakcí a potvrzení o provedených platbách, z nichž zřetelně vyplývá, že žalovaná celkem od okamžiku uzavření smlouvy vyčerpala 16 597 Kč a předchůdkyni žalobkyně vrátila 17 060 Kč Poslední úhrada byla provedena ke dni [datum] a následně došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Tuto skutečnost prokazuje smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], jímž bylo postoupení pohledávky oznámeno žalované. Společně s oznámením byla žalované zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky, jejíž výše se však liší od výše tvrzené žalobkyní i od toho, co vyplývá z poslední vystavené faktury. Je zde vnitřní rozpor mezi tvrzeními žalobkyně o výši dluhu a označenými důkazy k jejich prokázání. Soud by mohl vycházet pouze z důkazů osvědčujících skutečné transakce žalované. Z takto zjištěných informací ale nemůže libovolně dovodit, jaká je skutečná výše dluhu. Na základě obou dopisů (a podacího lístku) soud nicméně může uzavřít, že ačkoliv žalovaná byla vyzývána k úhradě blíže specifikovaných částek, nic dalšího neuhradila. 4. Pokud jde o ověření úvěruschopnosti žalované, z tvrzení žalobkyně vyplývá pouze to, že její předchůdkyně ověřila majetkovou situaci žalované ve veřejných databázích. Nezabývala se skutečnými příjmovými a výdajovými poměry žalované, ani jejími osobními poměry, které by měly na její schopnost splácet úvěr vliv. Žalobkyně pak ani přes výzvu soudu neoznačila důkazy, jimiž by mělo být splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost prokázáno. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle ustanovení upravujících smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem bez důvodných pochybností zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná. 10. V tomto případě žalobkyně tvrdila, že ve vztahu k žalované bylo provedeno pouze jakési obec