4 C 208/2022-34 — Okresní soud v Jihlavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Jihlavě dne 25. 2. 2022 se žalobkyně proti žalované domáhal zaplacení částky 13 795 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel společnost [právnická osoba] (dále též jen„ původní věřitel“) uzavřela se žalovanou - dlužnicí smlouvu o půjčce [číslo] na částku 15 000 Kč, podle které měla žalovaná splatit celkem částku 23 985 Kč na jistině půjčky dohromady se souhrnným poplatkem za půjčené peníze a za administrativní zpracování půjčky (8 985 Kč). Žalovaná měla půjčku splatit v 39 týdenních splátkách po 615 Kč. Žalovaná svou povinnost splnila pouze zčásti ve výši 10 190 Kč. Dne 24. 8. 2018 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. 2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, v mezidobí vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen. Soudní písemnosti byly žalované v dalším řízení doručovány podle § 46b písm. a) o.s.ř. na evidovanou adresu trvalého pobytu, postupem podle § 49 odst. 2 až 4 o.s.ř., tedy náhradním doručením. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaná jako dlužník uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí půjčky ve výši 15 000 Kč. Dále si strany sjednaly v souvislosti s půjčkou tzv. souhrnný poplatek ve výši 8 985 Kč, celkem tedy byla žalovaná povinna věřiteli vrátit částku 23 985 Kč v 39 pravidelných týdenních splátkách po 615 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku bylo formulováno takto:„ Zákazník se zavazuje zaplatit [anonymizováno] v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 8 985 Kč“ Smlouva ani smluvní podmínky dále souhrnný poplatek a jeho specifikaci neupravuje. První splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy, každá další pak ve lhůtě 7 dnů. Žalovaná potvrdila podpisem smlouvy, že převzala v hotovosti částku 15 000 Kč. Smlouva byla podepsána žalovanou a zástupcem původního věřitele dne 29. 9. 2005. Dále žalovaná souhlasila se začleněním smluvních podmínek sepsaných původním věřitelem mezi smluvní ujednání. Smluvní podmínky byly vytištěny na zadní straně smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, resp. z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a podacího archu bylo zjištěno, že původní věřitel oznámil žalované postoupení své pohledávky. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dále zástupcem žalobce výzvou ze dne 15. 2. 2022. 4. Z tvrzení žalobce žalovanou nijak nerozporovaných (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a z listin předložených žalobcem má soud za prokázané následující. Původní věřitel společnost [právnická osoba] a žalovaná podepsaly smlouvu o půjčce, jejímž předmětem byla půjčka částky 15 000 Kč. Částka 15 000 Kč byla žalované při podpisu smlouvy dne 29. 9. 2005 vyplacena. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit půjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 8 985 Kč, tedy celkem částku 23 985 Kč v 39 týdenních splátkách. Žalovaná uhradila částku celkem 10 190 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni a v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 byla žalovaná vyzvána k zaplacení. 5. Vzhledem k tomu, že k uzavření smlouvy došlo ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ obč. zák.“) který byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, (dále jen„ o. z.“) až k 01.01.2014, zabýval se soud nejprve otázkou, podle jakých právních předpisů pro posouzení právních poměrů účastníků postupovat. Podle § 3028 odst. 1 a 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na citované ustanovení postupoval soud v této věci podle předpisů účinných do 31. 12. 2013, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb. 6. Soud dospěl k závěru, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce v písemné formě podle § 657 a násl. obč. zák. Původní věřitel splnil svůj závazek ze smlouvy poskytnutím částky 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy žalované, která však svůj závazek půjčku vrátit splnila pouze částečně a uhradila pouze částku 10 190 Kč. Žalovaná se tedy dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a to ode dne následujícího poté, co obdržela výzvu k zaplacení, která byla součástí oznámení o postoupení pohledávky. Žalobkyně byla tedy oprávněna požadovat podle § 517 odst. 2 obč. zák úroky z prodlení z dlužné částky 4 810 Kč ve výši podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2010. 7. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V daném případě vystupoval při sjednání smlouvy a poskytnutí půjčky věřitel [právnická osoba] jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná v této pozici nevystupovala. Soud tedy posoudil smluvní vztah jako spotřebitelskou smlouvu. 8. Podle § 37 odstavec 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v § 35 odstavec 2 a 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Nahlížeje takto na ujednání obsažené ve smlouvě, je sjednaný souhrnný poplatek zcela neurčitý a nejednoznačnost nelze nijak odstranit, když ani ze smlouvy o půjčce a ani ze všeobecných obchodních podmínek původního věřitele nelze (byť jen) odhadnout, z jakých jednotlivých položek se souhrnný poplatek skládá. Tím je ovšem dán prostor pro to, aby do poplatku byly zahrnuty položky, které by v případě, že by byly formulovány výslovně, byly shledány v rozporu s dobrými mravy. Podle názoru soudu takovou formulační neurčitost nelze připustit, a to zejména v případě spotřebitelských smluv, což znamená, že v této části podle § 41 obč. zák. je smlouva mezi původním věřitelem a žalovanou neplatná. Ani žalobci proto nárok na úhradu souhrnného poplatku 8 985 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši z této částky nevznikl. Z uvedeného důvodu soud žalobkyni přiznal pouze část nároku odvíjející se od rozdílu poskytnutých prostředků 15 000 Kč a zaplacené částky 10 190 Kč (K tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 28.07.2017, č.j. 72 Co 189/2017-68, dále rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 08.06.2017, č.j. 72 Co 38/2017 – 55, dále rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 05.11.2013, č.j 79 ICm 2139/2013-27, insolvenční řízení vedeno pod sp.zn. [insolvenční spisová značka], rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18.08.2015, č.j. 30 ICm 3955/2013-32, insolvenční řízení vedeno pod sp.zn. [insolvenční spisová značka]) 9. O nákladech řízení soud rozhodnul podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný pouze částečně, rovněž žalovaná byla v řízení úspěšná pouze částečně, ovšem ve větším rozsahu (při porovnání přiznané částky a částky, která žalobkyni přiznána nebyla). Žalované však žádné náklady nevznikly, a proto jí soud jejich náhradu nepřiznal.