120 C 19/2023-83 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaného domáhal zaplacení částky 36 872 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne 24. 2. 2021 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému dne 24. 2. 2021 vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s efektivním úrokem ve výši 109,95 % ročně v 9 pravidelných měsíčních splátkách po 3 827 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2021. 2. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalovaného, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný řádně neplnil povinnosti ze smlouvy, neboť nehradil řádně a včas sjednané splátky, v důsledku čehož se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.5 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. 3. S účinností ke dni 23. 5. 2021 došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 25 065,17 Kč. 4. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč (bod 6.1 smlouvy) za každou splátku v prodlení, přičemž žalobkyně požaduje tuto smluvní poutu za splátky [číslo] tedy 998 Kč. Žalobkyně dále požaduje náklady vymáhání (bod 6.2 smlouvy) ve výši 400 Kč (200 Kč za každou z neuhrazených splátek [číslo]). 5. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 9 002 Kč (0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení; bod 6.5 smlouvy). Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky; Žalovaný však ničeho neuhradil. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný ničeho neuhradil a byla mu zaslána předžalobní upomínka. 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) v nepřítomnosti žalovaného. 7. Oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry bylo doloženo výpisem ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovanou, byl doložena kopií jejího občanského průkazu. 8. Z listiny označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouva o revolvingovému úvěru [číslo]“ ze dne 24. 2. 2021 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 25. 2. 2021, bylo zjištěno, že žalovaný podepsal návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptoval dopisem, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 9 měsíčními splátkami ve výši 3 827 Kč, splatnými vždy do každého 17. dne v měsíci. 9. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 30 222 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 109,95 %, která byl dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 6.1 byl sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení delším 30 dnů. V článku 6.2 bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů. Výše nákladů u každé splátky v prodlení činí 200 Kč. Podle článku 6.3 v případě prodlení delším než 65 dnů dojde k zesplatnění úvěru. Podle článku 6.4 se nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny úvěru. V článku 6.5 byl sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář, prohlášení klientů. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že obsahuje parametry úvěru. 10. Z karty klienta soud zjistil přehled splácení úvěru. Z dopisu ze dne 23. 5. 2021 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno okamžité zesplatnění úvěru a současně byl vyzván k jeho úhradě. 11. Z výzvy k zaplacení ze dne 19. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátek splatných dne 17. 3. 2021 a 17. 4. 2021. Z dokumentu hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl příjmy ve výši 18 900 Kč ze zaměstnání, dále uvedl výdaje ve výši 3 860 Kč (jako životní minimum) a 2 700 Kč na bydlení. [příjmení] zdroje tak činily 11 340 Kč. 12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a Žalovaný uzavřely na základě návrhu ze dne 24. 2. 2021 akceptovaného dopisem ze dne 25. 2. 2021 úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázal poskytnout žalovaného úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 109,95 % ročně splatit 9 měsíčními splátkami ve výši 3 827 Kč, splatnými vždy do každého 17. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činil 30 222 Kč. 13. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení. Žalobkyně převedl na bankovní účet označený ve smlouvě žalovanou částku 20 000 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Ke dni zesplatnění měl činit dlužná částka 27 870 Kč, přičemž tato sestávala z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, úroků ve výši 5 065,17 Kč, neuhrazených smluvních pokut ve výši 998 Kč, náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč a úhrady za pojištění schopnosti splácet ve výši 1 407 Kč. Před uzavřením smlouvy prověřil žalobkyně příjmy žalovaného zejména potvrzením zaměstnavatele a výplatními páskami. Dále prověřil žalovaného v bankovních a nebankovních registrech. 14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2993 o.z. platí, že pokud plnil strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 16. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle § 2395 a násl. o.z. a podle zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalobkyně jako podnikatelka vystupoval v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco Žalovaný v této pozici nejednala. Žalobkyně ani po poučení soudu dle § 118a odst. 1 o.s.ř. nenavrhl důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumal i výdajovou stránku žalovaného při prověřování bonity. Žalobkyně obsáhle argumentoval částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesl svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na její stranu s odůvodněním, že Žalovaný podepsal příslušná prohlášení a případně porušil svou povinnost tvrdit další výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měl přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalované, neboť nedisponoval ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalované, na které ale nemůže žalobkyně spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotnou žalovanou byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (2 700 Kč), byť by šlo o vlastní formu bydlení. 17. Žalobkyně na ústním jednání poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1543/21, z něhož vyzdvihla závěr, že v případě nízkých půjček zpravidla postačí prověřit příjmovou stránku klienta. Soud nicméně neshledal tento závěr v nynější věci p