120 C 8/2023-108 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 107 475 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne 14. 2. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované dne 15. 2. 2019 vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 65 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr s efektivním úrokem ve výši 115,69 % ročně ve 42 pravidelných měsíčních splátkách po 4 613 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2019. Žalobkyně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalované, prohlášení žalované a z úvěrové historie žalované v databázích [příjmení] a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaná řádně neplnila povinnosti ze smlouvy, neboť nehradila řádně a včas sjednané splátky, v důsledku čehož se dostala do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.5 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. S účinností ke dni 24. 11. 2019 došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalované k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 74 375,27 Kč. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč (bod 6.1 smlouvy) za každou splátku v prodlení, přičemž žalobkyně požaduje tuto smluvní poutu za splátky [číslo] tedy 998 Kč. Žalobkyně dále požaduje náklady vymáhání (bod 6.2 smlouvy) ve výši 600 Kč (200 Kč za každou z neuhrazených splátek [číslo]). Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 31 502 Kč (0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení; bod 6.5 smlouvy). Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné splátky; žalovaná však ničeho neuhradila. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaná uhradila částku 28 452 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) v nepřítomnosti žalované. 3. Oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry bylo doloženo výpisem ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovanou, byla doložena kopií jejího občanského průkazu. 4. Z listiny označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouva o revolvingovému úvěru [číslo]“ ze dne 14. 2. 2019 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 18. 2. 2019, bylo zjištěno, že žalovaná podepsala návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptovala dopisem, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 65 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splatit 42 měsíčními splátkami ve výši 4 613 Kč, splatnými vždy do každého 20. dne v měsíci. Celková částka, kterou měla žalovaná na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 193 746 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 115,69 %, která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 6.1 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení delším 30 dnů. V článku 6.2 bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů. Výše nákladů u každé splátky v prodlení činí 200 Kč. Podle článku 6.3 v případě prodlení delším než 65 dnů dojde k zesplatnění úvěru. Podle článku 6.4 se nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny úvěru. V článku 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář, prohlášení klientů. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že obsahuje parametry úvěru. 5. Z karty klienta soud zjistil přehled splácení úvěru. Z dopisu ze dne 24. 11. 2019 soud zjistil, že žalované bylo oznámeno okamžité zesplatnění úvěru a současně byla vyzvána k jeho úhradě. 6. Z výzvy k zaplacení ze dne 21. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě splátek splatných dne 20. 9. 2019 a 20. 10. 2019. Z výzvy k zaplacení ze dne 20. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě splátek splatných dne 20. 9. 2019, 20. 10. 2019 a 20. 11. 2019. Z výzvy k zaplacení ze dne 26. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě splátek splatných dne 25. 8. 2022, 25. 9. 2022, 25. 10. 2022. 7. Z dokumentu hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla příjmy ve výši 20 500 Kč ze zaměstnání, dále uvedla výdaje ve výši 3 410 Kč (jako životní minimum), 1 000 Kč na bydlení. [příjmení] zdroje tak činily 15 090 Kč. Ze smlouvy o bankovních službách uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou soud zjistil, že žalované byl zřízen účet č. [bankovní účet]. 8. Z výplatních pásek od zaměstnavatele [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že žalovaná v listopadu 2018 obdržela částku 20 802 Kč a v prosinci 2018 obdržela částku 20 521 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele vyplývá, že žalovaná měla průměrný čistý měsíční příjem za období listopad 2018 až leden 2019 20 594 Kč. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi zaměstnavatelem [jméno] [příjmení] a žalovanou jako zaměstnancem soud zjistil, že žalovaná nastoupila do zaměstnání 10. 5. 2018 a mzda byla sjednána ve výši 20 000 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne 15. 2. 2019 odeslána částka 65 000 Kč na účet žalované [číslo] [bankovní účet]. Z výpisu z nebankovního registru klientských informacích soud zjistil, že smlouva žalované byla hodnocena jako se středním rizikem. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] soud zjistil, že žalovaná neměla žádný záznam. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 2. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 75 973 Kč nejpozději do 15 dnů od data odeslání oznámení. 9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely na základě návrhu ze dne 14. 2. 2019 akceptovaného dopisem ze dne 18. 2. 2019 úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 65 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 115,69 % ročně splatit 42 měsíčními splátkami ve výši 4 613 Kč, splatnými vždy do každého 20. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 193 746 Kč. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě žalovanou částku 65 000 Kč. Žalovaná zaplatila celkem 28 452 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek. Ke dni zesplatnění měla činit dlužná částka 74 375,27 Kč, přičemž tato sestávala z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 62 782,59 Kč, úroků ve výši 11 592,68 Kč. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně příjmy žalované zejména potvrzením zaměstnavatele a výplatními páskami. Dále prověřila žalovanou v bankovních a nebankovních registrech. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2993 o.z. platí, že pokud plnila strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle § 2395 a násl. o.z. a podle zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalobkyně jako podnikatelka vystupovala v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná v této pozici nejednala. Žalobkyně ani po poučení soudu dle § 118a odst. 1 o.s.ř. nenavrhla důkazy ke svému t