4 C 20/2023-48 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 198 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]) dne 25. 2. 2022 úvěrovou smlouvu, na základě které byla žalovanému téhož dne převodem na účet č. [bankovní účet] poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr uhradit ve splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč do 24 měsíců. Žalovaný s žalobkyní sjednal i další volitelné zpoplatněné služby, a to tzv. korunový odklad. Žalovaný si celkem dvakrát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky prostřednictvím tzv. korunového odkladu dle smlouvy, a to ve dnech 27. 3. 2022 a 25. 4. 2022, kdy každý den uhradil 1 Kč; za každé toto prodloužení splatnosti je účtován poplatek 1 485 Kč, celkem tedy 2 970 Kč. Jelikož žalovaný nehradil řádně a včas, byla mu žalobkyní dne 27. 6. 2022, 6. 6. 2022 a 27. 7. 2022 účtována smluvní pokuta ve výši celkem 1 500 Kč a dále pak účelně vynaložené náklady v celkové výši 1030 Kč. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil, ta dne 19. 8. 2022 přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný dluh neuhradil ani následně na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně tak ke dni sepsání žaloby eviduje pohledávku za žalovaným celkem ve výši 23 198 Kč sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 14 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 2 970 Kč, úroků ve výši 2 205 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Podáním ze dne 13. 3. 2023 žalobkyně doplnila, že bonitu žalovaného prověřovala za použití statistického modelu, který přihlíží k příjmům a výdajům žadatele o úvěr, a nahlédnutím do příslušných databází. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále také jen„ o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků. 3. Z dokumentu označeného jako úvěrová smlouva ze dne 25. 2. 2022 bylo zjištěno, že v tomto je žalovaný jako klient identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou, e-mailovou adresou a telefonním číslem [tel. číslo]. Číslo bankovního účtu, na nějž měl být úvěr poskytnut, je dle smlouvy [bankovní účet]. Dle přiložených informací ke smlouvě, smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa]. Výše úvěru činila 15 000 Kč, poplatek za poskytnutí 495 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr v celkové výši 20 640 Kč splatit ve 24 splátkách. Žalovaný současně využil možnost prodloužení splatnosti úvěru prostřednictvím korunového odkladu za poplatek 1 485 Kč; poplatky odpovídají sazebníku žalobkyně. Odložení splatnosti prostřednictvím korunového odkladu mohl žalovaný dle podmínek úvěru využít nejvýše dvakrát. Pro případ prodlení s placením úvěru si strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši 500 Kč, po zesplatnění 10 % z nezaplacené jistiny a úroků, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky. Dle podmínek úvěru je vlastnictví účtu, na nějž je poskytovaná částka zasílána, ověřováno pomocí ověřovacího poplatku, výpisem z účtu nebo snímkem obrazovky internetového bankovnictví. Ke smlouvě byl také vytvořen Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Smlouva ani standardní informace neobsahují žádný podpis žalovaného, pouze u jeho jména v závěru dokumentu je uveden kód [číslo], datum a čas 25. 2. 2022 17:49. 4. Dle potvrzení o provedení ověření bonity klienta byla úvěruschopnost žalovaného prověřena v databázích [anonymizována dvě slova], [příjmení] a [anonymizováno]. Z tabulky pro výpočet [příjmení] vyplývá, že žalovaný uvedl příjem ve výši 20 500 Kč, k příjmu ostatní členů domácnosti uvedl, že příjem je 20 000 Kč. Životní minimum členů domácnosti bylo určeno částkou 6 750 Kč, žalovaný dále splácel 2 479 Kč na jiné úvěry a výdaje na bydlení byly určeny částkou 8 509,60 Kč. Po započítání splátky úvěru ve výši 1 508 Kč tak činilo zbývající [příjmení] domácnosti žalovaného 21 401,40 Kč. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že celkem v 26 případech byl žalovaný odmítnut při žádosti u poskytnutí splátkového úvěru v dalších 18 případech pak při žádosti o nesplátkový úvěr. 5. Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že žalobkyně poskytla částku 15 000 Kč na účet č. [bankovní účet] dne 25. 2. 2022. 6. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný uhradil částku 1 Kč dne 25. 3. 2022 a 1 Kč dne 25. 4. 2022, dále již neuhradil ničeho a byla mu předepsána smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč a poplatek za minimální splátku ve výši 2 970 Kč. 7. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván upomínkou ze dne 4. 7. 2022, následně byl výzvou ze dne 19. 8. 2022 vyzván k úhradě celé zesplatnění půjčky ve výši 23 063 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 30. 9. 2022, která byla dle poštovního podacího archu podána k přepravě dne 3. 10. 2022, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky do 30 dnů od sepsání výzvy. 8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 25. 2. 2022 zaslala žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 15 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani po výzvách neuhradil, dne 30. 9. 2022 tak byl vyzván předžalobní výzvou k zaplacení částky 23 063 Kč do 30 dnů od sepsání výzvy. 9. Soud postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného. 10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez s