4 C 95/2023-61 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 12 181,55 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) dne 14. 3. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru, předchůdkyně žalobkyně kladně posoudila úvěruschopnost žalované a žalovaná následně akceptovala nabídku smlouvy zadáním specifického identifikačního kódu. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta možnost čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaná byla povinna vyčerpané peněžní prostředky vrátit společně s úrokem z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem ve výši 12,5 % z každé čerpané částky v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru anebo ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná vyčerpala celkem 23 049,04 Kč, ale nehradila splátky řádně. Žalobkyně neposkytla přehled plateb, poskytla pouze informaci, že na vyčerpané jistině úvěru žalovaná dosud neuhradila 12 181,55 Kč. Žalobkyně se tedy domáhá úhrady pouze této částky, bez souvisejících poplatků či účelně vynaložených nákladů, neboť právě tato částka byla z předchůdkyně žalobkyně postoupena na přechodného věřitele (společnost [právnická osoba]) a následně na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav. 3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřeli dne 14. 3. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, a to prostřednictvím prostředku komunikace na dálku. Z čl. II smlouvy soud zjistil, že žalovaná mohla čerpat peněžní prostředky opakovaně až do výše úvěrového limitu stanoveného na částku 35 000 Kč. V čl. II a III smlouvy byla sjednána úroková sazba ve výši 8, 5% měsíčně. Žalovaná se dále zavázala hradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 12, 5% z částky každého čerpání úvěru. Tyto položky byla žalovaná povinna v souladu s čl. V. a obchodními podmínkami, jež byly nedílnou součástí smlouvy, uhradit v minimálních splátkách ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem 14. 3. 2017 Smluvní podmínky poskytnutí a čerpání úvěru byly žalované poskytnuty rovněž formou Standardních informací o spotřebitelském úvěru. Žalovaná vyčerpala z úvěrového rámce částku 26 849,04 Kč, což vyplývá z předložených listinných důkazů, a sice dokumentu označeného„ [jméno] application info“, z„ Platební informace: Výpis účtu“ soud zjistil, že v každém výpise pravidelně vystaveném bylo žalované oznámeno, jaká je celková dlužná částka k příslušnému datu splatnosti, aktuální povinná měsíční splátka i její splatnost (poslední splatnost byla stanovena na 4. 6. 2017). Ve výpisech je uvedeno, jaký je zůstatek na úvěrovém účtu žalované po poslední platbě, tzn. soud nemá pochyb o tom, že žalovaná na svůj dluh částečně plnila. Žalobkyně ani netvrdila, z jaké části žalovaná poskytnutý úvěr ve skutečnosti uhradila. Z výše uvedených důvodů pak výše uhrazené částky nemůže být soudem z předložených listin libovolně dovozena. 4. Soud má však za prokázané, že dluh žalované evidovaný předchůdkyní žalobkyně byl na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2019 postoupen na přechodného věřitele a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována oznámením ze dne 30. 11. 2021, které bylo žalované dle podacího archu zasláno téhož dne spolu s předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky. 5. Soud postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované. 1. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 2. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 3. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 4. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 5. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prok