Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému dne , datum, vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 68,34 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2024. Žalovaný řádně neplnil povinnosti ze smlouvy, neboť nehradil řádně a včas sjednané splátky, v důsledku čehož se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.5 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. S účinností ke dni , datum, došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila , částka, . Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši , částka, za každou splátku v prodlení, přičemž žalobkyně požaduje tuto smluvní pokutu za splátku č. , hodnota, a 15 tedy 2 x , částka, . Žalobkyně dále požaduje náhradu nákladů vymáhání ve výši 4 x , částka, (za splátky 10, 11, 14, 15), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 68,34 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky; žalovaný však ničeho neuhradil. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný uhradil celkem , částka, před podáním žaloby, poté neuhradil nic dalšího ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět ohledně částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,50 % ročně od , datum, do zaplacení, ohledně částky , částka, , ohledně úroku 59,51 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, . Žalobkyně uvedla, že žalovaného zkoumala v registrech, dále ověřila jeho příjmy. Při posouzení výdajů vyšla ze životního minima a tvrzení žalovaného.2. Opatrovník žalovaného uvedl, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně nepřihlédla k již existujícím úvěrům. Výdaje žalovaného nijak neprověřila a vyšla pouze z jím uvedené částky. Z tohoto důvodu je tak úvěrová smlouva neplatná.3. Z listiny označené jako „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, , z dodatku č. , hodnota, , z přílohy č. , hodnota, a z oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, , bylo zjištěno, že žalovaný podepsal návrh smlouvy o úvěru prostředky komunikace na dálku, který žalobkyně akceptovala dopisem, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se úvěr zavázal splatit 48 měsíčními splátkami ve výši , částka, , splatnými vždy do každého 17. dne v měsíci. Součástí splátky byl i poplatek za pojištění ve výši , částka, měsíčně. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši , částka, . Dále bylo uvedeno, že je sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 68,34 %, která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 6.1 byla sjednána smluvní pokuta ve výši , částka, za každou splátku v prodlení delším 30 dnů. V článku 6.2 bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů. Výše nákladů u každé splátky v prodlení činí , částka, . Podle článku 6.3 v případě prodlení delším než 65 dnů dojde k zesplatnění úvěru. Podle článku 6.4 se nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny úvěru. V článku 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář, prohlášení klientů a přihláška do pojištění. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že obsahuje parametry úvěru. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovaným, byla doložena kopií jeho občanského průkazu.4. Z dokumentu hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl příjmy ve výši , částka, ze zaměstnání, dále uvedl výdaje ve výši , částka, (jako životní minimum), , částka, na bydlení. Volné zdroje tak činily , částka, . Dále uvedl, že žije ve vlastním bydlení a že má maturitu. Z potvrzení o transakci soud zjistil, že žalovaný od zaměstnavatele , právnická osoba, . obdržel dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, .5. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že žalovaný měl 2 žádosti o úvěr a žádný dluh po splatnosti. Z výpisu záznamu z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný měl jeden záznam, přičemž úvěr byl uhrazen , datum, . Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne , datum, odeslána částka , částka, na účet č. , Anonymizováno6. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátek splatných dne , datum, a , datum, . Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátek splatných dne , datum, , , datum, a , datum, .7. Z karty klienta soud zjistil přehled splácení úvěru. Žalovaný vyčerpal částku , částka, a uhradil částku , částka, . Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno okamžité zesplatnění úvěru a současně byl vyzván k jeho úhradě.8. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši , částka, nejpozději do 15 dnů od data odeslání oznámení.9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli na základě návrhu ze dne , datum, akceptovaného dopisem ze dne , datum, smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 68,34 % ročně splatit 48 měsíčními splátkami ve výši , částka, , splatnými vždy do každého 17. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila , částka, . Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě žalovanou částku , částka, . Žalovaný uhradil , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně příjmy žalovaného potvrzením o transakci. Dále prověřila žalovaného v bankovních a nebankovních registrech.10. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.12. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě předložených listinných důkazů nemůže učinit závěr o tom, jak se žalobkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Z dokumentu vyplněného žalovaným před poskytnutím úvěru však vyplývá, že žalobkyně vyšla z nízkých výdajů žalovaného, když příjmy žalovaného uvedla ve výši , částka, a výdaje celé domácnosti uvedla ve výši , částka, ; žalobkyně ověřila pouze příjmy, a to potvrzením o transakci. Podle lustrace v NRKI měl žalovaný další úvěr. Výdaje nebyly ověřeny žádným způsobem. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů.15. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.16. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaný uhradil , částka, . Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku.17. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku , částka, (tj. neuhrazenou část jistiny). Ohledně nároku na zákonný úrok z prodlení vyšel soud z ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, tedy že žalovaný má vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný tak dosud není v prodlení s vrácením jistiny a žalobkyni tak nenáleží úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 30 dnů od právní moci rozsudku. Soud uvedenou lhůtu považuje za dostatečnou, protože žalovaný neuvedl důvody pro poskytnutí delší lhůty.18. Soud tudíž dále žalobu zamítl ohledně: částky , částka, , úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 8,83 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.19. Soud dále řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. z důvodu částečného zpětvzetí žaloby ohledně částky , částka, , úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 59,51 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, .20. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky , částka, , úspěšná však byla pouze co do částky , částka, , tj. ze 7 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky a částky, ohledně které bylo zastaveno řízení, ve výši , částka, , tj. z 93 %, a náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plném rozsahu, když úspěch žalobkyně nepřevýšil 10 %. Tyto náklady představuje odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen a. t. z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při jednání dne , datum, ), včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., náhrady cestovného podle § 13 odst. 1 a. t. ve spojení s vyhláškou č. 573/2025 Sb. za jízdu osobním automobilem Mazda CX 9, RZ , SPZ, , k prostudování spisu dne , datum, a k jednání soudu dne , datum, v trase , adresa, a zpět, celkem , hodnota, km, s průměrnou spotřebou paliva 8,90 litru benzinu na 100 km při vyhláškové ceně , částka, /l [§ 4 písm. a) vyhlášky č. 573/2025 Sb.] a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši , částka, [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 573/2025 Sb.] v celkové výši , částka, , náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a. t. v rozsahu 4 započatých půlhodin po , částka, . Soud nepřiznal odměnu za úkon nahlížení do spisu, neboť se jedná o součást úkonu převzetí a přípravy zastoupení. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí , částka, . Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalobkyni uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám České republiky – Okresního soudu v , adresa, ve lhůtě 3 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř.