Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne , datum, se žalobkyní v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka do výše úvěrového rámce , částka, , a to bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit žalobkyni poskytnutou částku úvěru měsíčními splátkami nejpozději do , datum, . Žalobkyně tak požaduje jistinu , částka, , poplatek za vyplacení ve výši , částka, , smluvní úrok , částka, . Žalovaná vyčerpala částku , částka, . K uzavření smlouvy došlo po registraci žalované na internetových stránkách žalobkyně a zaslání kopie občanského průkazu žalované žalobkyni. Pro posouzení úvěruschopnosti žalované nahlédla žalobkyně do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně zaslala žalované dne , datum, předžalobní výzvu, ale žalovaná již ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná svoji neúčast neomluvila. Žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř.).3. Z dokumentu nazvaného „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně je v této listině označena jako „věřitel“ a žalovaná jako „klient“ a identifikována je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, emailovou adresou a telefonním číslem. V uvedeném dokumentu se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr do výše , částka, . Podle čl. VI smlouvy měla žalovaná úvěr splatit nejpozději do , datum, . Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 0,983 % denně, poplatek za vyplacení úvěru 1,99 % z vyčerpané částky, poplatek „klidné spaní“ , částka, /den, poplatek „presto“ , částka, /každé vyplacení úvěru, informační SMS za , částka, /den. Součástí smlouvy je i dokument údaje o poskytovateli úvěru a informace pro spotřebitele, ze kterého soud zjistil základní parametry úvěru. Součástí smlouvy byl dále přehled splátek, sazebník a všeobecné obchodní podmínky. V čl. 8.4 smluvních podmínek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny pro případ prodlení.4. Z dokumentu autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že totožnost spotřebitele měla být ověřena náhledem na bankovní účet. Z dokumentu identifikované příjmy soud zjistil, že měl být ověřen příjem žalované ve výši , částka, čistého měsíčně.5. Z dokumentu souhlas se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že žalovaná souhlasila se zpracováním osobních údajů. Z dokumentu obecné principy posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně postupuje při prověřování úvěruschopnosti. Z dokumentu výpis o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná měla uvést svůj příjem ve výši , částka, , přičemž příjem byl ověřen ve výši , částka, měsíčně. Žalovaná uvedla své výdaje ve výši , částka, . Disponibilní příjem měl tak činit , částka, . Z výpisu z účtu č. , č. účtu, předloženého žalobkyní za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že účet patřil žalované.6. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne , datum, byla žalované vyplacena částka , částka, na účet č. , č. účtu, .7. Z emailu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky , částka, . Z výzvy ze dne , datum, a podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky , částka, do tří dnů. Ze zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovaná byla vlastníkem účtu č. , č. účtu, a že na účet byla dne , datum, připsána částka , částka, od žalobkyně. Z výpisu z účtu soud dále zjistil, že žalovaná uhradila dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, ; celkem , částka, .8. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše , částka, a žalovaná se zavázala dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 0,983 % denně a poplatky splácet denními splátkami. Dále byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě částku , částka, . Žalovaná uhradila , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně příjmy žalované zejména výpisem z účtu. Dále prověřila žalovanou v bankovních a nebankovních registrech.9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle ustanovení § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Na základě předložených listinných důkazů a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě předložených listinných důkazů nemůže učinit závěr o tom, jak se žalobkyně snažila ověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Z dokumentu vyplněného se žalovanou před poskytnutím úvěru však vyplývá, že žalobkyně vyšla z nízkých výdajů žalované, když příjmy žalované uvedla ve výši , částka, a výdaje celé domácnosti uvedla ve výši , částka, . Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů.14. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.15. Žalobkyně soudu prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaná uhradila , částka, . Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně jí plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalované plnila. Jelikož žalovaná uhradila celou částku bezdůvodného obohacení, tak soud zamítl žalobu v celém rozsahu.16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a měla by tak nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož ale žalované žádné náklady řízení nevznikly, tak soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.