4 C 59/2026-16 – Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 17 886,10 Kč spolu s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod EAN: , Anonymizováno, , nacházejícím se na adrese: , adresa, za období od 16. 4. 2025 do 10. 7. 2025 a od 11. 7. 2025 do 31. 10. 2025. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.2. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí ze dne 10. 4. 2025 bylo zjištěno, že byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2027 s možností automatické prolongace. Dále soud zjistil, že se v ní žalobkyně zavázala dodávat žalovanému jako zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a vlastní účet a v potřebném rozsahu související služby v elektroenergetice a současně převzít za žalovaného odpovědnost za odchylku. Odběrné místo bylo na adrese , adresa, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni cenu za dodanou elektřinu a cenu za související služby v elektroenergetice. Dle smlouvy byl žalovaný povinen hradit měsíční zálohy ve výši 2 500 Kč. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a ceník žalobkyně.4. Z řádné faktury za elektřinu č. , hodnota, ze dne 15. 7. 2025 soud zjistil, že žalovanému byl vyúčtován nedoplatek za období od 16. 4. 2025 do 10. 7. 2025 ve výši 13 065,06 Kč. Splatnost faktury byla stanovena k 29. 7. 2025. Z mimořádné faktury za elektřinu č. , hodnota, ze dne 13. 11. 2025 soud zjistil, že žalovanému byl vyúčtován nedoplatek za období od 11. 7. 2025 do 31. 10. 2025 ve výši 4 821,04 Kč. Splatnost faktury byla stanovena k 27. 11. 2025.5. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 27. 1. 2026, odeslanou téhož dne. Žalovaný ani přes tuto zaslanou výzvu na svůj dluh neuhradil ničeho.6. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen „energetický zákon“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice..7. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 energetického zákona ve spojení s § 2079 odst. 1 o. z. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturované částky za dodávku elektřiny, k čemuž se výše uvedenou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Soud proto návrhu v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 886,10 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.