11 C 29/2021-16 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 7 670 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 959,11 Kč, a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 7 670 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba] dne 24. 6. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní půjčka 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek 10 440 Kč a to formou 53 týdenních splátek po 480 Kč, kdy poslední splátka měla být zaplacena 29. 6. 2008. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední plnění z jeho strany bylo uhrazeno 2. 12. 2008. Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 17 770 Kč a k 5. 2. 2011 činila celková dlužná částka 7 760 Kč. Popsaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn a vyzván k úhradě dluhu, mimo výše uvedené dílčí plnění však na svůj dluh neuhradil ničeho. 2 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 4 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry: 5 Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným jako dlužníkem dne 24. 6. 2007 Smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému půjčku 15 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, tedy zaplatit celkem 25 440 Kč formou 53 týdenních splátek po 480 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 18. 12. 2020, přičemž dle připojeného seznamu postupovaných pohledávek byla předmětem postoupení i pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy. Z přípisu původního věřitele ze dne 6. 1. 2021 bylo pak zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky a vyzván ke splnění dluhu postupníkovi, tedy žalobkyni. Dle podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 1. 2. 2021. 6 Po právní stránce dopadá na vztah účastníků podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.) právní úprava účinná v době uzavření smlouvy o půjčce, tedy zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“). Na řešenou věc dopadá dále zákon č. 321/2001 Sb., neboť poskytnutou půjčku je v daném případě třeba jednoznačně považovat za spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 tohoto zákona. Podle úpravy smlouvy o půjčce obsažené v § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 7 Platnost smlouvy o půjčce je dále třeba posuzovat z hlediska obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR, která vymezuje limity smluvní volnosti stran v otázce výše sjednaného úroku. Soud proto přezkoumal soulad smlouvy s dobrými mravy, kdy parametry a podmínky poskytnutého úvěru byly zjištěny ze smlouvy, jak je uvedeno výše. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal původnímu věřiteli zaplatit za poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč na dobu 53 týdnů činí 10 440 Kč, přičemž celou tuto částku je třeba považovat za úrok z úvěru bez ohledu na to, že je ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“. Ze smlouvy ani z okolností věci nevyplývá, že by z uvedené částky měly být hrazeny jakékoliv vedlejší náklady původního věřitele a tento poplatek tak představuje pouze formu úplaty za půjčení peněz, tedy úrok. Z uvedeného lze stanovit roční úrokovou sazbu ve výši 87,74% (viz např. kalkulátor na internetových stránkách https://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/kalkulacky-a-aplikace/splatkovy-kalkulator), kdy soud pro zjednodušení výpočtu vyšel ze souhrnné měsíční výše splátky 1 920 Kč a doby splácení 1 rok. 8 Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že neodporuje dobrým mravům úrok, který významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání s přihlédnutím k úrokovým sazbám bank, přičemž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze u nebankovních subjektů nesoucích vyšší míru rizika akceptovat i úrok přesahující tuto hladinu trojnásobně. Dle veřejně dostupné databáze České národní banky ARAD činila v době uzavření smlouvy obvyklá roční úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností do 1 roku 12,2%. 9 V posuzovaném případě, kdy úroková sazba sedminásobně převyšuje obvyklou roční úrokovou sazbu u spotřebitelských úvěrů v dané době,nelze považovat za smlouvu za souladnou s dobrými mravy a tedy požívající právní ochrany. Lze konstatovat, že předmětná smlouva o půjče jako celek směřovala ke generování zcela nepřiměřeného zisku věřitele a tuto smlouvu tak je třeba hodnotit jako neplatnou podle § 39 obč. zák., a to v celém jejím rozsahu. 10 Vzhledem k uvedenému je na místě posoudit žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení obsažené v § 451 a násl. obč. zák. Podle § 457 obč. zák. jsou účastníci neplatné smlouvy povinni vrátit si vše, co podle ní dostali. Žalovaný obdržel od původního věřitele částku 15 000 Kč a uhradil mu celkovou částku 17 770 Kč, tedy lze konstatovat, že žalobkyně vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení ke dni podání žaloby žádnou pohledávku neměla. 11 V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, jak je popsáno výše, bylo řízení rozhodnutím pod bodem II. výroku rozsudku zastaveno a to v souladu s ustanovením § 96, odst. 1, 2 o. s. ř. 12 Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud, že žalobou uplatněný nárok, v rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby, není po právu a žalobu zamítl jako nedůvodnou. 13 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve sporu byla procesně plně úspěšná strana žalovaná, které však v řízení žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.