11 C 9/2021-28 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 3 624 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 867,95 Kč, a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 3624 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba] dne 10. 5. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní půjčka [částka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek [částka] a to formou 40 týdenních splátek po 246 Kč, kdy poslední splátka měla být zaplacena 14. 2. 2008. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední plnění z jeho strany bylo uhrazeno 2. 12. 2008. Žalovaný uhradila na svůj dluh celkem 6 216 Kč a k 14. 2. 2008 činila dlužná částka 3 624 Kč. Popsaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn a vyzván k úhradě dluhu, mimo výše uvedené dílčí plnění však na svůj dluh neuhradil ničeho. Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení byl vyčíslen z dlužné jistiny 3 624 Kč za dobu od 22. 8. 2008 do 18. 12. 2020. 2 Následným podáním z [datum] vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět co do částky 1 456,41 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 295,27 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Dále doplnila žalobkyně svá skutková tvrzení tak, že souhrnný poplatek 3 840 Kč představuje součet úroku za poskytnutou půjčku ve výši 801,73 Kč a úplaty za administrativní činnost, za hotovostní výběr splátek obchodním zástupcem ve výši 3 038,27 Kč. 3 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 5 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry: 6 Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným jako dlužníkem dne 10. 5. 2007 Smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému půjčku 6 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 3 840 Kč, tedy zaplatit celkem 9 840 Kč formou 40 týdenních splátek po 246 Kč. Roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) vyjádřená ve smlouvě činí 294,1%. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 18. 12. 2020, přičemž dle připojeného seznamu postupovaných pohledávek byla předmětem postoupení i pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Z přípisu původního věřitele ze dne 6. 1. 2021 bylo pak zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky a vyzván ke splnění dluhu postupníkovi, tedy žalobkyni. Dle podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 1. 2. 2021 na adresu jeho trvalého pobytu. 7 Soud nemá za prokázané tvrzení žalobkyně o tom, že část tzv.„ souhrnného poplatku“ odpovídající částce 3 840 Kč představuje úplatu za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek pracovníkem věřitele u žalovaného. Toto tvrzení nemá žádný podklad v textu smlouvy a ani z jiných listinných důkazů nevyplývá, že by taková úplatná služba byla v souvislosti s poskytnutím půjčky sjednána. Žalobkyně se ústního jednání sodu nezúčastnila a nemohla tak být poučena o povinnosti doplnit v tomto směru své důkazní návrhy. 8 Po právní stránce dopadá na vztah účastníků podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.) právní úprava účinná v době uzavření smlouvy o půjčce, tedy zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“). Na řešenou věc dopadá dále zákon č. 321/2001 Sb., neboť poskytnutou půjčku je v daném případě třeba jednoznačně považovat za spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 tohoto zákona. Podle úpravy smlouvy o půjčce obsažené v § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 9 Platnost smlouvy o půjčce je dále třeba posuzovat z hlediska obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR, která vymezuje limity smluvní volnosti stran v otázce výše sjednaného úroku. Soud proto přezkoumal soulad smlouvy s dobrými mravy, kdy parametry a podmínky poskytnutého úvěru byly zjištěny ze smlouvy, jak je uvedeno výše. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal původnímu věřiteli zaplatit za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč na dobu 40 týdnů činí 9 840 Kč, přičemž celou tuto částku je třeba považovat za úrok z úvěru bez ohledu na to, že je ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“. Ze smlouvy ani z okolností věci nevyplývá, že by z uvedené částky měly být hrazeny jakékoliv vedlejší náklady původního věřitele a tento poplatek tak představuje pouze formu úplaty za půjčení peněz, tedy úrok. Z uvedeného lze stanovit roční úrokovou sazbu ve výši 122,15% (viz např. kalkulátor na internetových stránkách [webová adresa]), kdy soud pro zjednodušení výpočtu vyšel ze souhrnné měsíční výše splátky 2 560 Kč a doby splácení 1 rok. 10 Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že neodporuje dobrým mravům úrok, který významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání s přihlédnutím k úrokovým sazbám bank, přičemž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze u nebankovních subjektů nesoucích vyšší míru rizika akceptovat i úrok přesahující tuto hladinu trojnásobně. Dle veřejně dostupné databáze České národní banky ARAD činila v době uzavření smlouvy obvyklá roční úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností do 1 roku 12,14%. 11 V posuzovaném případě, kdy úroková sazba desetinásobně převyšuje obvyklou roční úrokovou sazbu u spotřebitelských úvěrů v dané době a RPSN činí 294,1%, nelze považovat za smlouvu za souladnou s dobrými mravy a tedy požívající právní ochrany. Lze konstatovat, že předmětná smlouva o půjče jako celek směřovala ke generování zcela nepřiměřeného zisku věřitele a tuto smlouvu tak je třeba hodnotit jako neplatnou podle § 39 obč. zák., a to v celém jejím rozsahu. 12 Vzhledem k uvedenému je na místě posoudit žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení obsažené v § 451 a násl. obč. zák. Podle § 457 obč. zák. jsou účastníci neplatné smlouvy povinni vrátit si vše, co podle ní dostali. Žalovaný obdržel od původního věřitele částku 6 000 Kč a uhradil mu celkovou částku 6 216 Kč, tedy lze konstatovat, že žalobkyně vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení ke dni podání žaloby žádnou pohledávku neměla. 13 V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, jak je popsáno výše, bylo řízení rozhodnutím pod bodem II. výroku rozsudku zastaveno a to v souladu s ustanovením § 96, odst. 1, 2 o. s. ř. 14 Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud, že žalobou uplatněný nárok, v rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby, není po právu a žalobu zamítl jako nedůvodnou. 15 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve sporu byla procesně plně úspěšná strana žalovaná, které však v řízení žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.