13 C 121/2021-55 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Liberci dne [datum], postoupenou zdejšímu soudu na základě rozhodnutí o místní nepříslušnosti dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí pohledávku v celkové výši 13 146 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 332 Kč ode dne 30. 5. 2018 do zaplacení a z částky 814 Kč ode dne 21. 11. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 19. 2. 2018 dodala žalované do odběrného místa na adrese [adresa žalované] (EIC [číslo]) v období od 20. 3. 2018 do 7. 5. 2018 zemní plyn v celkovém množství [anonymizováno] MWh, za což jí byla vystavena faktura [číslo] se stanoveným dnem splatnosti ke dni 29. 5. 2018, znějící na částku 12 332,39 Kč, a dále, že jí v období od 8. 5. 2018 do 8. 10. 2018 byl dodáván zemní plyn v množství [anonymizováno] MWh, za což jí byla vystavena faktura [číslo] se stanovenou splatností ke dni 20. 11. 2018. Žalované byla vyúčtována cena za dodávku zemního plynu podle ceníku žalobkyně [anonymizováno] [jméno] [anonymizována dvě slova] [rok], platného v době odběru a v místě odběru pro produkt [anonymizována dvě slova]. Žalovaná na žádnou z faktur ničeho neuhradila. 2 Žalovaná byla po celou dobu soudního řízení zcela nečinná, soud proto rozhodl na základě provedených listinných důkazů předložených žalobkyní, z nichž zjistil následující skutkový stav. 3 Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 19. 2. 2018, faktur a ceníku, že žalobkyně dodávala žalované do odběrného místa na adrese shora ve výše uvedených obdobích zemní plyn. Dodávka komodity byla následně žalované vyúčtována fakturami, specifikovanými shora, a to v souladu s platným ceníkem. Z dohody o uznání závazku a splácení dluhu soud dále zjistil, že žalovaná uznala dne 21. 5. 2018 písemně co do důvodu a výše, že žalobkyni dluží za odebraný plyn částku ve výši 12 332 Kč. Strany se dohodly, že žalovaná bude dlužnou pohledávku žalobkyni splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek po 4 112 Kč se splatností první z nich dne 4. 6. 2018, a to s tím, že při nedodržení termínu jedné splátky, se stane je splatným celý dluh najednou, i bez předchozího upozornění. Žalovaná však na uznanou pohledávku ničeho neuhradila, jak je zřejmé z upozornění na ukončení smlouvy ze dne 5. 11. 2018 a žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celé pohledávky. Druhou upomínkou nazvanou upozornění - ukončení smlouvy ze dne 27. 11. 2018 dále žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 814 Kč. Žalobkyně doložila, že obě výzvy zaslala žalované doporučeně, a to první z nich dne 28. 11. 2018 a druhou dne 7. 11. 2018. Z energetického regulačního věstníku Energetického regulačního úřadu soud ověřil že žalobkyně při vyúčtování ceny plynu nepřekročila stanovenou hranici. Z ceníku žalobkyně platného k 1. 3. 2007 je pak zřejmé, že vystavené faktury korespondují právě s tímto ceníkem. Žádný důkaz o odeslání faktur předložen nebyl. Žalobkyně následně odeslala žalované předžalobní upomínku vystavenou dne 16. 1. 2019. 4 Po právní stránce soud věc posoudil jednak podle § 2079 a násl. (obecná ustanovení o kupní smlouvě) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.) a zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále e.z.). 5 Podle § 62 odst. 1 e.z. má oprávněný zákazník právo na připojení plynového zařízení k přepravní nebo příslušné distribuční soustavě, pokud budou dodrženy podmínky Pravidel provozu. Má dále právo na dopravu dohodnutého množství plynu, pokud má uzavřenu smlouvu a technické podmínky to umožňují. Malí zákazníci a domácnosti mají právo na dodávku plynu ve stanovené kvalitě za regulované ceny od dodavatele poslední instance v případě, že o ni požádají. 6 Podle § 72 odst. 2 zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Nedílnou součástí smlouvy o dodávce plynu domácnostem a malým zákazníkům jsou schválené obchodní podmínky. 7 Plyn patří mezi komodity, jejichž maximální cena byla v době uzavření smlouvy a je i nadále regulována státem. Cenovým orgánem regulujícím maximální cenu plynu na trhu byl v době uzavření smlouvy a je stále Energetický regulační úřad, kterému náleží pravomoc k regulaci cen v oblasti energetiky dle § 17 energetického zákona a § 2c zák. č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. Energetický regulační úřad v průběhu doby, kdy vzniklo žalované plnění, vydal cenová rozhodnutí stanovující maximální ceny, které žalobkyně, jakožto držitelka licence na distribuci plynu, mohla účtovat žalované. 8 Vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu č. 108/2011 Sb., o měření plynu a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném uskladňování, neoprávněné přepravě nebo neoprávněné distribuci plynu jsou pak stanovena pravidla pro měření odebraného plynu a provozu přepravní soustavy a distribučních soustav v plynárenství. Odečet odebraného množství plynu se provádí v časových intervalech určených provozovatelem příslušné soustavy, nejméně však jednou za 18 měsíců a při ukončení smluvního vztahu. 9 Po zhodnocení každého důkazu jednotlivě a všech provedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti ve smyslu ustanovení § 132 o.s.ř. má tedy soud za prokázané, že strany uzavřely platně smlouvu o odběru zemního plynu. Zemní plyn byl žalované za shora uvedená období dodáván a řádně vyúčtován shora uvedenými fakturami. Žalobkyně při fakturaci nepřekročila maximální regulovanou cenu spojenou s dodávkou plynu pro dané období stanovenou Energetickým regulačním úřadem. Žalovaná kupní cenu za odběr plynu nezaplatila ani vyúčtování nikterak nereklamovala, je proto povinna žalobkyni kupní cenu uhradit. 10 Právo na úroky z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z. Výši úroků z prodlení stanoví ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná splatný závazek řádně a včas neuhradila, a je tedy s úhradou v prodlení. Úrok z prodlení byl žalobkyní požadován ode dne následujícího po dni splatnosti faktur. Splatnost žalované pohledávky však dle názoru soudu nemohla nastat dříve, než měla žalovaná možnost seznámit se s výší účtované ceny. Protože doručení ani odeslání faktur nebylo ani v jednom případě prokázáno, přiznal soud v daném případě žalobkyni právo na úroky z prodlení z žalované částky až v návaznosti na písemné uznání dne 21. 5. 2018. V tomto žalobkyně umožnila žalované úhradu dluhu ve splátkách, přičemž první splátka měla být zaplacena dne 4. 6. 2018. Žalobkyně ničeho neuhradila a s ohledem ujednání v dohodě se stal splatným celý dluh. Jestliže tedy žalovaná první splátku neuhradila, stala se celá částka ve výši 12 332 Kč splatnou dne 4. 6. 2018 a ode dne následujícího se žalovaná dostala s úhradou do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z částky 12 332 Kč ode dne 5. 6. 2018 a ve zbývající části tento nárok zamítl. Jde-li o částku 814 Kč, nebylo odeslání faktury prokázáno. Žalobkyně však prokázala odeslání upomínky vztahující se k dané částce, nazvané ukončení smlouvy, dne 28. 11. 2018. Ačkoliv nebylo„ dojítí“ zásilky prokázáno (§ 573 o.z. se proto neuplatní) lze dle standardního způsobu doručování reálně předpokládat, že žalovaná měla minimálně možnost seznámit se s obsahem doručované zásilky nejpozději třetího pracovního dne od odeslání, tj. 3. 12. 2018. Následujícího dne mohla žalovaná plnit. Neučinila tak, dostala se dnem následujícím, tj. dnem 5. 12. 2018, s úhradou do prodlení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky proto soud za období předcházející zamítl. 11 Žalobkyně (ani její právní zástupce) se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, k jakým tvrzených skutečnostem je povinna označit důkazy, a o následcích nesplnění povinnosti důkazní. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, ve kterém Nejvyšší soud ČR uzavřel, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, pak takové jeho chování znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 3 o. s. ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného