13 C 125/2022-38 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobou podanou k soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] a doplněnou podáním ze dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí pohledávku ve výši 20 408,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 760,68 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 88 % ročně z částky 7 760,68 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 520,08 Kč. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 25. 2. 2020 smlouvu [číslo] s produktovým názvem [anonymizováno 5 slov] [číslo], na základě které poskytla žalovanému bezhotovostní zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se spolu s poplatkem za poskytnutí a spravování zápůjčky v částce 10 477 Kč, vypočteným jako součet úroku ve výši 88 % p.a., částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnosti a komfortní splácení zavázal splatit v hotovosti v 52 týdenních splátkách, přičemž výše každé týdenní splátky od první do předposlední činila 394 Kč a poslední 383 Kč. Žalovaný dle žalobkyně následně na pohledávku uhradil toliko čtyřmi splátkami ve výši 800 Kč, 1 600 Kč a 1 700 Kč celkem částku ve výši 4 100 Kč, a to dne 9. 3. 2020, dne 23. 3. 2020 a dne 16. 4. 2020, které byly započteny ve výši 2 239,32 Kč na jistinu a ve výši 1 860,68 Kč na poplatek. Na jistinu tak neuhradil 7 760,68 Kč a na poplatek 8 616,32 Kč, přičemž nárok na úhradu byl ponížen na 7 647,76 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že tím, že žalovaný nehradil předepsané splátky řádně a včas, vznikl právní předchůdkyni v souladu se smluvním ujednáním nárok na úhradu smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, kterou právní předchůdkyně žalobkyně kapitalizovala ke dni 1. 2. 2022 částkou 5 000 Kč. Z důvodu vzniku prodlení s úhradou jednotlivých splátek právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila dále nejen kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 520,08 Kč, ale zesplatnila celý dluh ke dni 1. 2. 2022 a vyzvala žalovaného k jeho úhradě do 17. 3. 2020. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení zcela nečinný, ve věci se nevyjádřil, k soudnímu jednání, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, nedostavil. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. 3. Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace a naopak u žalovaného legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupila společnost [právnická osoba] své pohledávky za dlužníky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznamováno dopisem ze dne 1. 12. 2022, odeslaným mu dne 11. 2. 2022. Notifikaci proto soud považuje za řádnou a aktivní legitimaci žalobkyně za danou. 4. Soud ve věci provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 25. 2. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 5 101 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za na rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč, a spolu s doplňkovým pojištěním ve výši 1 560 Kč tj. celkem 20 477 Kč v 52 týdenních splátkách po 394 Kč s poslední splátkou ve výši 383 Kč. V případě úhrady v 52 splátkách je uvedena roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr 197,92 % a roční výpůjční úroková sazba 88 %. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud dále zjistil, že žalovaný prostřednictvím makléřky právní předchůdkyně žalobkyně požádal dne 25. 2. 2020 o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 3 000 Kč. K posouzení úvěruschopnosti předložil žalovaný makléřce současně s žádostí pracovní smlouvu z roku 2019 a dvě výplatní pásky za prosinec 2019 a leden 2019 a nadiktoval výši dalších čistých příjmů domácnosti a měsíčních výdajů. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 6. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu s § 2392 odst. 1 větou první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 7. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. ve znění do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a dospěl k závěru, že nikoliv. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný proces posouzení spotřebitelem sdělených čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Vyjde-li poskytovatel jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nedostojí. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. 33 Cdo 2178/2008). Splněním povinnosti prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splácet není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení reálné, je přece celkem výchozích zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. 12. Byť žalobkyně předložila v daném případě žádost o spotřebitelský úvěr - zákaznickou kartu, ve které žalovaný uvedl výši svých příjmů a výdajů, žalobkyně, i přes poučení soudem podle § 118b odst. 1, 3 o. s. ř., nenavrhla a ani nepředložila žádné relevantní důkazy, které by skutečné ověření žalovaným uvedených údajů při uzavření smlouvy o úvěru, mimo pracovní smlouvy a výplatních pásek z předcházejících dvou měsíců, které navíc mohly doložit toliko čistý příjem žalovaného, nikoliv uváděné další příjmy či výdaje, prokazovaly. Samotná pracovní smlouva ani výplatní pásky, z nichž měly být žadatelem sdělené údaje ověřeny, soudu k důkazu doloženy nebyly. Tvrzení žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy prostřednictvím dostupných databází a registrů, zůstalo zcela nepodloženo. Současně je nutno konstatovat, že