6 C 186/2021-94 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne 14.10.2021 doplněnou podáním ze dne 1.11.2021 se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem uvedeným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku s tím, že žalobkyně na jednání dne 17.10.2022 namísto dosud navrhovaného způsobu vypořádání přikázáním předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně oproti vyplacení vypořádacího podílu žalovanému, nově navrhla vypořádání podílového spoluvlastnictví prodejem v dražbě, kdy výtěžek by byl rozdělen mezi účastníky v poměru dle jejich podílů. Tvrdila, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí (podíl žalobkyně činí 2/3 a podíl žalovaného činí 1/3). Žalobkyně nemá nadále zájem v tomto spoluvlastnictví setrvávat. Uvedla, že žalovaný nemovitosti užívá a na výzvu žalobkyně nereagoval. Má za to, že žalovaný s ohledem na jeho nedávná exekuční řízení nedisponuje finančními prostředky. 2 Žalovaný zůstal během celého řízení zcela nečinný a ve věci se nijak nevyjádřil. 3 Z výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] soud zjistil, že vlastníky tam zapsaných nemovitostí, tj. parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [obec], [adresa], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] jsou žalobkyně s podílem 2/3 a žalovaný s podílem 1/3. Z výpisu dále plyne, že na nemovitostech váznou zástavní práva exekutorská podle § 69a exekučního řádu a zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu. 4 Z výzvy k součinnosti ze dne 19.8.2021 soud zjistil, že tímto dopisem žalobkyně obeslala žalovaného a vyzvala jej k jednání ohledně vypořádání spoluvlastnictví. 5 Ze znaleckého posudku [číslo] soud zjistil, že obvyklá cena předmětných nemovitých věcí činí 1 910 000 Kč. Podíl žalovaného (ideální 1/3) byl znalcem vyčíslen na částku 380 000 Kč, podíl žalobkyně (ideální 2/3) na částku 1 020 000 Kč. Znalec k oceňované stavbě uvedl, že jde o zděný, přízemní, rodinný dům. 6 Návrh žalobkyně na doplnění dokazování stran solventnosti žalobkyně a její schopnosti uhradit žalovanému vypořádací podíl, soud zamítl pro nadbytečnost, neboť vzhledem k posunu procesního stanoviska žalobkyně týkající se způsobu vypořádání spoluvlastnictví nebylo třeba tohoto zjištění. 7 S ohledem na provedené dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že účastníci řízení jsou spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí, kdy žalobkyni náleží podíl ve výši 2/3 a žalovanému podíl ve výši 1/3. V řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný měl zájem předmětné nemovitosti získat do svého výlučného vlastnictví. 8 Podle § 1140 odst. 1 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 o.z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. 9 Podle § 1142 odst. 1 o.z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné. Podle § 1142 odst. 2 o.z. zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu. To neplatí, pokud má být pozemek rozdělen za účelem zřízení stavby nebo za takovým účelem, pro který lze pozemek vyvlastnit. 10 Podle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 11 Podle § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. 12 Podle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 13 Ze shora citované právní úpravy plyne, že každý ze spoluvlastníků může žádat o zrušení spoluvlastnictví, nesmí však tak činit v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Pro posouzení doby nevhodné ke zrušení spoluvlastnictví ve smyslu § 1140 odst. 2 o.z. jsou rozhodné přechodné objektivní poměry týkající se společné věci, nikoliv osobní poměry spoluvlastníka (spoluvlastníků). Pro posouzení, zda by některému spoluvlastníku vznikla újma, jsou podstatné subjektivní okolnosti přechodné povahy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014). Žádné takovéto okolnosti však nebyly v souzené věci zjištěny. Žalovaný se zrušení spoluvlastnictví, ani jeho vypořádání žalobkyní navrženým způsobem nebránil, je nekontaktní, ve věci zůstal nečinný. Žalobkyně uvedla, že vzhledem ke stavu nemovitostí již nemá zájem je získat do svého výlučného vlastnictví. V řízení pak nevyšly najevo ani skutečnosti, pro které by měla být žaloba zamítnuta z důvodu zjevného zneužití práva ve smyslu § 8 o.z. 14 S ohledem na shora uvedené, jelikož nedošlo ke zrušení spoluvlastnictví dohodou, rozhodl o něm na návrh žalobkyně soud, kdy neshledal žádný důvod, který by zrušení spoluvlastnictví bránil, a pro který by měla být žaloba zamítnuta. 15 Protože soud rozhodl o zrušení spoluvlastnictví, musel zároveň rozhodnout o způsobu vypořádání spoluvlastníků ve smyslu § 1143 o.z., kdy soud není vázán návrhem účastníka na způsob vypořádání a může rozhodnout o jiné podobě vypořádání, než je navrhována. Pokud se jedná o možné způsoby vypořádání, tyto mají v zákoně určenou posloupnost, kterou soud při rozhodování věci musí respektovat. Z hlediska zákonné posloupnosti vypořádání soud nejprve zkoumá, zda je možné rozdělení společné věci (§ 1144 o.z.). V případě, že není rozdělení věci dobře možné, přikáže věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům, nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě (§1147 o.z.). Co se týká rozdělení společné věci, soud posouzením zjištěných skutečností dospěl k závěru, že toto není dobře možné, a to zejména s ohledem na pozemek, který je zastavěn domem. Zároveň žádný z účastníků neprojevil zájem nabýt věci do svého výlučného vlastnictví. Soud proto podle § 1147 o.z. nařídil prodej předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek dražby bude rozdělen mezi účastníky podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů, tj. žalobkyni ve výši 2/3 a žalovanému ve výši 1/3. 16 Ze všech shora vyložených důvodů soud žalobě vyhověl. 17 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť návrhu na zrušení spoluvlastnictví vyhověl a rozhodoval dále o způsobu jeho vypořádání. Za takové situace je třeba na procesní úspěch účastníků v řízení pohlížet jako na částečný (stejný) a náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (zásadně) nepřiznat, neboť se jedná o řízení s povahou iudicium duplex, a tedy totožným postavení žalobce i žalovaného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10.11.2020, sp.zn. I. ÚS 262/20). V řízení pak nevyšly najevo takové okolnosti (např. obstrukční chování spoluvlastníka, šikanózní výkon práva), jež by odůvodňovaly postup podle § 142 odst. 3 o.s.ř. 18 Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil soud účastníkům nahradit státu rovným dílem náklady řízení, které platil. Jedná se o znalečné přiznané usnesením ze dne 4.5.2022, č.j. 6 C 186/2021-59, v právní moci dne [datum], v celkové částce 9 196 Kč, které bylo hrazeno částečně ze složené zálohy v částce 2 000 Kč a v částce 7 196 Kč z rozpočtových prostředků. Doplatek 7 196 Kč soud uložil účastníkům uhradit shodně ve výši 3 598 Kč každou ze stran.