10 C 80/2023-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit 14.500 Kč s odůvodněním, že dne 16.1.2005 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] („ původní věřitel“), s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Žalovanému byla částka 10.000 Kč vyplacena v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal uhradit i souhrnný poplatek 5.500 Kč, a to ve 31 týdenních splátkách po 500 Kč tak, že poslední splátka bude uhrazena 23.8.2005. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, ke dni 20.8.2005 porušil své závazky. Žalovaný od podpisu smlouvy až do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek uhradil pouze 1.000 Kč. Pohledávka byla včetně příslušenství původním věřitelem postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Ke dni smlouvy o postoupení pohledávek žalobce dluží na jistině 9.354,84 Kč, na souhrnném poplatku 5.145,16 Kč, na kapitalizovaných úrocích z prodlení 18.252,10 Kč a dále úrok z prodlení v období od 19.12.2020 až do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, avšak bezúspěšně. K žalobě doložil smlouvu o úvěru ze dne 16.1.2005, zákaznickou kartu, obchodní podmínky, smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní upomínku. 2 Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že trvá na žalobě. 3 Žalovaný se nedostavila, žaloba a předvolání mu byly doručeny fikcí na adresu trvalého pobytu dle evidence obyvatel. 4 Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5 Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6 Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8 Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9 Soud má za to, že žalobce (jeho předchůdce) nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když sice předložil soudu zákaznickou kartu, které má dokládat, že žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ale na kartě je uveden příjem žalovaného 15.174 Kč as výdaje nájem/inkaso 2.500 Kč, telefon 1.000 Kč výdaje na domácnost 3.000 Kč. Dále tam je rukou dopsáno, že příjmy doložena a zaškrtnuto políčko„ výplatní pásky“. Nic dalšího uvedeno není, není uvedeno, za jak dlouhé období byly příjmy zkoumány, nejsou žádné důkazy o výdajích žalovaného, případné vyživovací povinnosti, další dluhy. Žalobkyně ani netvrdí, že provedla zkoumání v insolvenčním rejstříku, v rejstřících bankovních a nebankovních společností, v rejstříku dlužníků apod. Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána naprosto nedostatečně a v rozporu s předpisy a judikaturou a uzavřená smlouva je tak absolutně neplatná. 10 Soud má však za to, že půjčka a finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty a ten je v plné výši nevrátil. Na jeho straně tak došlo k bezdůvodnému obohacení a soud dle § 451 o.z. (z.č. 40/1964 Sb.) uložil žalovanému bezdůvodné obohacení vydat, tedy zaplatit žalobci dosud neuhrazenou část jistiny ve výši 14.500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. Počátek prodlení soud počítá od doručení předžalobní výzvy, k čemuž došlo dle fikce doručení tři dny po odeslání předžalobní výzvy. Tato byla vyhotovena a soud předpokládá, že i odeslána, dne 11.11.2021, třetí den uplynul 13.11.2021, takže žalovaný je v prodlení od 13.11.2021. 11 Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul. 12 Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení, což je soudní poplatek 800 Kč a náklady právního zastoupení dle vyhl. č. 177/96 Sb., tedy za 3 úkony po 300 Kč a 4x režijní paušál po 100 Kč a 21 % DPH, celkem 2.252 Kč.