11 C 17/2023-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 57 523,50 Kč s úrokem ve výši 29% ročně z částky 35 392,55 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 608,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výší 6 872,05 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 35 392,55 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem [právnická osoba] dne 25. 8. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí byla poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 45 000 Kč, jejíž převzetí potvrdila podpisem smlouvy. Před uzavřením smlouvy byla původním věřitelem řádně a s odbornou péčí posouzena schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 35 959 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku při sjednané úrokové sazbě 29% ročně a době poskytnutí úvěru 18 měsíců, z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celkovou částku 80 959 Kč se žalovaná zavázala splácet po dobu 18 měsíců splátkami v měsíční výši 4 498 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 25. 2. 2021. Žalovaná uhradila na svůj dluh celkem částku 21 500 Kč, přičemž poslední platbu učinila 1.2. 2020. K úhradě nadále zůstává na jistině částka 35 392,55 Kč, dlužné poplatky 22 130,95 Kč a příslušenství, jak je specifikováno výše. Popsaná pohledávka byla smlouvou z 28. 1. 2022 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. 2 Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3 V dané věci soud posuzoval pravomoc soudů rozhodovat podle Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I), dle kterého se pravomoc soudů rozhodovat, nestanoví-li nařízení jinak, řídí zásadně dle bydliště žalovaného v době pro stanovení pravomoci rozhodné, tj. v době podání žaloby. V daném případě je žalovaná občankou Ukrajiny, avšak v době podání žaloby, tedy v době rozhodné, měla bydliště na území ČR. Příslušné k projednání věci jsou tedy české soudy. Po stránce hmotněprávní se věc řídí českým právem v souladu s § 87 odst. 3 zák. č. 91/2012 Sb. 4 Žalobkyně se prostřednictvím zástupce z účasti na jednání omluvila. Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním a k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků. 5 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud tyto skutkové závěry: Dle smlouvy o zápůjčce [číslo] byla tato uzavřena mezi žalovanou a původním věřitelem dne 25. 8. 2019. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná převzetí hotovostní zápůjčky 45 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 35 959 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 11 028 Kč, a z částky za zpracování úvěru a další služby ve výši 24 931 Kč. Žalovaná měla dle smlouvy zaplatit 17 měsíčních splátek po 4 498 Kč a poslední splátku ve výši 4 493 Kč. Součástí smluvní listiny jsou smluvní podmínky. Pro případ prodlení žalovaného pak smluvní podmínky obsahují ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z dlužné částky (čl. 6) a paušalizované náhradě 300 Kč za zaslanou upomínku. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalované a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 17 620 Kč, který měl být, dle záznamu v kartě doložen dvěma výplatními páskami. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 9 200 Kč bez bližšího určení. Listiny, kterými měly být osvědčeny údaje zanesené do zákaznické karty soudu předloženy nebyly. Dle přípisu z 30. 1. 2022 měla být žalovaná vyrozuměna o postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a současně vyzvána k úhradě dluhu. Přípis je nicméně adresován žalované na adresu [adresa žalované], na kterou byl žalované dle podacího lístku i odeslán. Vzhledem k tomu, že nevyplývá z provedeného dokazování, že by tato adresa byla žalovanou v jakékoliv fází smluvního vztahu označena jako adresa pro doručování písemností a nebyla ani adresou jejího trvalého pobytu, přičemž žalobkyně nijak nevysvětluje, proč byla tato adresa použita, nelze s odesláním oznámení na tuto adresu spojovat vůči žalované jakékoliv hmotněprávní účinky. 6 Vzhledem k nesplnění notifikační povinnosti původního věřitele (viz výše) se soud v souladu s judikatorními závěry (viz např rozsudek NS sp. zn. 23 Cdo 4283/2019 ze dne 22. 5. 2020) dále zabýval tím, zda bylo prokázáno postoupení pohledávky. Zde soud vyšel ze smlouvy o postoupení pohledávky, ze které zjistil, že tato byla uzavřena mezi původním věřitelem a žalobkyní dne 28. 1. 2022, přičemž dle připojené specifikace postupovaných pohledávek byla jejím předmětem i v tomto řízení vymáhaná pohledávka proti žalované. 7 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 11 Ohledně výkladu pojmu„ odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu„ odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb. 12 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13 V posuzovaném případě nebyla úvěruschopnost žalované ze strany předchůdkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Dle zákaznické karty vycházela žalobkyně z celkových čistých příjmů žalované v měsíční výši 17 620 Kč, které měly být sice doloženy listinami, avšak tyto listiny soudu předloženy nebyly. Běžné měsíční výdaje jsou uvedeny celkovou částkou 9 200 Kč bez jakéhokoliv dalšího kometáře. Žádné další listiny, jako výpisy z účtu, z nichž by bylo lze usuzovat na průběžné příjmy a výdaje žalované, označeny k důkazu a předloženy soudu nebyly. Způsob jakým přistoupila předchůdkyně žalobkyně k ověření úvěruschopností žalované tak lze označit jako povrchní a nevyh