11 C 173/2023-19 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 22 115 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytla žalované 15 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu a souhrnný poplatek 10 575 Kč formou splátek ve výši 465 Kč týdně. Žalovaná hradila splátky nepravidelně a celkem uhradila na svůj dluh pouze částku 3 460 Kč, dostala se tak do prodlení a nesplacený zůstatek dluhu se v souladu s uzavřenou smlouvou stal splatným k [datum]. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na [datum] omluvil. Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem, k jednání bez omluvy nedostavila, aniž by soudu byla zaslána omluva nebo žádost o odročení jednání. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků Na základě zhodnocení provedených důkazů soud po skutkové stránce uzavřel, že dle předložené smlouvy o půjčce [číslo] byla tato mezi stranami uzavřena dne [datum]. Předmětem smlouvy je poskytnutí částky 15 000 Kč se splatností 55 týdnů formou splátek po 465 Kč týdně. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí částky 15 000 Kč. Dle předžalobní upomínky z [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, přičemž odeslání upomínky na adresu žalovaná uvedenou ve smlouvě v den vystavení prokázáno poštovním podacím lístkem. Po právní stránce dopadá na vztah účastníků podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.) právní úprava účinná v době uzavření smlouvy o půjčce, tedy zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Na řešenou věc dopadá dále zákon č. 145/2010 Sb., neboť poskytnutou půjčku je v daném případě třeba jednoznačně považovat za spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 tohoto zákona. Podle úpravy smlouvy o půjčce obsažené v § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Dle veřejně dostupné databáze České národní banky ARAD činila v době uzavření smlouvy obvyklá roční úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu se splatností od 1 roku do 5 let 13,53% ročně. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že neodporuje dobrým mravům úrok, který významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání s přihlédnutím k úrokovým sazbám bank, přičemž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze u nebankovních subjektů nesoucích vyšší míru rizika akceptovat i úrok přesahující tuto hladinu trojnásobně. Pokud se žalovaná zavázala zaplatit za půjčku ve výši 15 000 Kč poskytnutou na 55 týdnů úplatu ve výši 10 575 Kč, lze reálnou míru úročení půjčky vyčíslit sazbou 106/ 58% ročně. Sjednaní úroku ve výši 106,58% ročně, tedy ve výši bezmála osminásobně přesahující výši obvyklou, nelze považovat za souladné s dobrými mravy a tedy požívající právní ochrany. Lze konstatovat, že předmětná smlouva o půjče jako celek směřovala ke generování zcela nepřiměřeného zisku věřitele a tuto smlouvu tak je třeba hodnotit jako neplatnou podle § 39 obč. zák., a to v celém jejím rozsahu. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Tím, že žalované byla vyplacena celková částka 15 000 Kč na základě neplatné smlouvy, lze uzavřít, že žalované vzniklo na úkor předchůdce žalobkyně bezdůvodné obohacení v uvedené výši přijetím plnění bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaná, dle tvrzení žalobkyně, uhradila na svůj dluh před podáním žaloby částku 3 460 Kč, je nadále povinna vydat bezdůvodné obohacení ve výši 11 540 Kč. Právní úprava nestanoví splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení. Konstantní judikatura dovozuje, že, není-li účastníky dohodnuto jinak, je dlužník povinen vydat bezdůvodné obohacení následujícího dne po dni, kdy byl věřitelem k plnění vyzván (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 871/2005 ze dne 15. 12. 2005 či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 577/2019 ze dne 27. 6. 2019). Žalovaná byl vyzvána k plnění přípisem odeslaným dne [datum]. Soud vyšel z toho, že dle standardního způsobu doručování lze mít zásilku za prokazatelně za doručenou do dispoziční sféry žalované třetího pracovního dne od odeslání, tedy v daném případě [datum] Žalovaná tak měla vydat bezdůvodné obohacení [datum] a ode dne následujícího je v prodlení. Z uvedených důvodů vyhověl soud podané žalobě co do částky 11 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně (jsa vázán žalobním návrhem, jde-li o sazbu úroku) za dobu od [datum] do zaplacení, zatímco ve zbývající části žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně, přičemž míra procesního úspěchu stran je v podstatě totožná. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá parvo na náhradu nákladů řízení. Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.