12 C 246/2023-23 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 794 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu, kdy se jednalo o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření úvěrové smlouvy přitom může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa], případně v mobilní aplikaci. Zájemce o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žadateli žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo v mobilní aplikaci text smlouvy a na telefonní číslo, které uvedl v žádosti, je zaslán podpisový SMS kód. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet, musí být klientem odeslána 1 Kč na bankovní účet společnosti [právnická osoba] V tomto případě bylo vlastnictví k účtu ověřeno prostřednictvím tzv. bank ID. Žalobkyně současně uvedla, že před uzavření smlouvy hodnotila schopnost žadatele úvěr splácet. Na základě úvěrové smlouvy byla přitom žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit, a to včetně poplatku za poskytnutí ve výši 495 Kč. Splatnost takto poskytnutého úvěru byla 30 dnů od jeho poskytnutí. Úvěr byl následně odeslán dne [datum] prostřednictvím služby ThePay na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně uvedla, že sjednány byly také poplatky za další volitelné služby, a to poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč. Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, přičemž s ohledem na to mu byly dne [datum] účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč. Žalobkyně konečně uvedla, že celková žalovaná částka ve výši 16 794 Kč se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 300 Kč a smluvních pokut v celkové výši 900 Kč. 2 Ve věci byl dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz [číslo jednací], který však byl zrušen usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 21. 8. 2023, [číslo jednací], neboť se jej nepodařilo žalovanému řádně doručit do vlastních rukou. 3 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] písemně omluvil, přičemž výslovně souhlasil s projednáním věci bez své přítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Předvolání k jednání bylo přitom žalovanému doručeno fikcí v souladu s ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.). Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 4 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5 Do dokumentu, jenž byl tvořen 17 stranami a jenž byl podepsán dne [datum] jak žalobkyní, tak žalovaným, a to za pomocí unikátního SMS kódu, byly zahrnuty formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva. Na základě smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], když poplatek za poskytnutí úvěru činil částku 495 Kč a poplatek za službu bezpečná částka činil částku 99 Kč měsíčně. Splatnost úvěru byla stanovena k [datum]. Účelně vynaložené náklady na vymáhání byly určeny v částce 300 Kč za měsíc vymáhání s tím, že tato částka se může v budoucnu měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Z opisu výpisu proplacení smlouvy a z výpisu z učtu žalobkyně je zřejmé, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 15 000 Kč. Z listiny označené jako potvrzení o provedení bonity klienta je zřejmé, že žalovaný byl ke dni sepisu osobou samostatně výdělečně činnou s příjmem ve výši 30 000 Kč měsíčně, počet dětí byl 0 a příjem ostatních členů domácnosti byl 15 000 Kč. Pokud se tyká výdajů, tyto nebyly v listině uvedeny. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad je zřejmé, že žalovaný čerpal částku 15 000 Kč, přičemž na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně dále k důkazu předložila kopii průkazů totožnosti, metodiku pro posouzení úvěruschopnosti klienta a sazebník 6 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7 Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8 Pokud se týká smluvní pokuty podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně k důkazu předložila pouze potvrzení o provedení ověření bonity klienta. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V listině označené jako potvrzení o provedení bonity klienta sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalovaného, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Žalobkyně s