13 C 171/2023-21 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobou podanou k soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí pohledávku ve výši 21 250 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 2 041,56 Kč, kapitalizovaným úrokem v částce 3 836,40 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč ode dne 24. 3. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 22,08 % ročně z částky 15 000 Kč ode dne 24. 3. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 6. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky v částce 15 000 Kč, jež se spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného splácení v částce 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč zavázal uhradit v 60-ti týdenních splátkách po 450 Kč počínaje dnem 13. 12. 2020, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 30. 1. 2022. Žalovaný však na pohledávku uhradil toliko celkem 5 750 Kč. Dle žalobkyně její právní předchůdkyně před sjednáním smluv řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení zcela nečinný, ve věci se nevyjádřil, k soudnímu jednání, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, nedostavil. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. 3. Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace a naopak u žalovaného legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 postoupila společnost [právnická osoba] své pohledávky za dlužníky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznamováno dopisem postupitelky ze dne 19. 4. 2023, odeslaným mu téhož dne na adresu [adresa]. Je nutno uvést, že se jedná o adresu, která není a nikdy nebyla adresou evidovanou u žalovaného jako adresa doručovací či trvalého pobytu a nevyplývá ani z žádného z předložených listinných důkazů. 4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 5. Notifikační povinnost postupitele ve smyslu § 1882 odst. 1 o.z. má pro dlužníka zásadní význam, neboť jejím splněním nastává účinnost cesse vůči dlužníku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2011, sp. zn. 32 Cdo 4511/2009). Oznámení postupitele dlužníkovi o tom, že došlo k postoupení jeho pohledávky za ním (notifikace), je skutečností, na kterou právo váže vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi; jde tedy o právní skutečnost, a protože jde současně o skutečnost volní, jde o jednostranné právní jednání (stejně viz Občanský zákoník. Komentář. Panorama Praha 1987, díl I., s. 241). Poté již dlužník musí plnit postupníkovi, nikoliv původnímu věřiteli. Oznámení o postoupení pohledávky je adresným úkonem, proto musí být dlužníkovi řádně doručeno, bez doručení dlužníkovi není oznámení perfektní a nevyvolává žádné právní následky. Z hlediska postoupení pohledávky má notifikace významné právní následky, protože teprve okamžikem oznámení o postoupení se postupní smlouva stává účinnou vůči dlužníkovi v tom smyslu, že je povinen poskytnout plnění novému věřiteli. Do doby, než je dlužník o postoupení pohledávky postupitelem vyrozuměn, není dlužník povinen plnit postupníkovi, ale postupiteli. Vyrozumí-li dlužníka o postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se prokázání smlouvy o postoupení pohledávky domáhat, není ani nutno v řízení uzavření smlouvy o postoupení pohledávky prokazovat a je nerozhodné, zda taková smlouva vůbec existuje (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 201/2004 ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 23 Cdo 5458/2015 ze dne 30. 8. 2016 či sp. zn. 29 Cdo 1801/2013 ze dne 8. 12. 2015). Dokonce podle ustálené judikatury (např. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4148/2014 ze dne 30. 3. 2015, rozsudku sp. zn. 23 Cdo 333/2012 ze dne 30. 5. 2012, rozsudku sp. zn. 32 Cdo 4511/2009 ze dne 15. února 2011, a v teorii též Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Linde Praha, a. s., 2008, díl II., s. 1502) není vůbec podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně došlo, nebo jestli k ní nedošlo vůbec. 6. Žalobkyně řádné provedení notifikace postupitelem nedoložila. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda žalobkyně coby postupník žalovanému postoupení pohledávky prokázala. Na základě k důkazu předložených listin se tak stát nemohlo, neboť právní zástupce žalobkyně sice zaslal žalovanému předžalobní upomínku, její přílohou však žádnou listinu vyhotovenou právní předchůdkyní neučinil. Nelze mít současně v projednávané věci ani za to, že by žalobkyně prokázala žalovanému postoupení pohledávky prostřednictvím žaloby doručené soudem, a to z prostého důvodu, že žalované straně soud zasílá právě toliko žalobu postupníka a nikoliv jakoukoliv listinu, kterou by žalující strana mohla postoupení pohledávky žalované také prokázat. Další možnost k prokázání by logicky nastala v průběhu dokazování při soudním jednání, ovšem dle názoru soudu pouze za situace, jestliže by se žalovaná strana k soudnímu jednání dostavila. To se ovšem nestalo. 7. Neměl-li soud za prokázáno, že postupitelka postoupení pohledávky dlužníkovi oznámila, ani že postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal, musel se soud zabývat platností postupní smlouvy (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1796/2009, ze dne 11. 2. 2010 sp. zn. 21 Cdo 5427/2007 ze dne nebo ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2969/2011, ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 4283/2019, které jsou použitelné i po 1. 1. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2969/2011, nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. I. ÚS 2276/08. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 se společnost [právnická osoba] zavázala postoupit jednorázově pohledávky mimo jiné ze spotřebitelských úvěrů, identifikované v seznamu pohledávek. Strany se smlouvou dohodly, že postoupení se stane neúčinným a k postoupení nedojde, jestliže postupník nezaplatí za pohledávku úplatu. Žalobkyně potvrzení i doklad o provedení úhrady doložila. Postoupení pohledávky tedy má soud za platné a aktivní legitimaci žalobkyně ve sporu za danou. 9. Soud ve věci provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 6. 12. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, že žalovanému byla poskytnuta v hotovosti částka 15 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného splácení v částce 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v 60-ti týdenních splátkách po 450 Kč počínaje dnem 13. 12. 2020. V případě úhrady v 60 splátkách je uvedena roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr 206,15 % a roční výpůjční úroková sazba 32,15 %. Ze zákaznické karty ze dne 6. 12. 2020 soud dále zjistil, že žalovaný prostřednictvím makléřky právní předchůdkyně žalobkyně požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. K posouzení úvěruschopnosti předložil žalovaný makléřce současně s žádostí pracovní smlouvu a blíže nespecifikované složenky ohledně příjmů a dále nadiktoval výši měsíčních výdajů (podrobněji dále). 10. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 11. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu s § 2392 odst. 1 větou první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 12. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spo