13 C 34/2023-18 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobou podanou k soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí pohledávku ve výši 16 810 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 562,88 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 175,64 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 471,98 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 28,2 % ročně z částky 9 471,98 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacen. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 16. 1. 2020 smlouvu [číslo] o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, jež se spolu s částkou 8 399 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 633 Kč, úrokové sazby ve výši 28,20 % ročně a částky za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 4 386 Kč a pojistného, zavázal splatit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 409 K, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 26. 11. 2020. Žalovaný dle žalobkyně následně na pohledávku uhradil toliko celkem částku ve výši 1 409 Kč. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží nárokovanou částku sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 471,98 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 7 338,02 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 175,64 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 562,88 Kč, úroků ve výši 28,20 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 471,98 Kč za dobu ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 471,98 Kč ode dne 29.01.2022 do zaplacení. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení zcela nečinný, ve věci se nevyjádřil, k soudnímu jednání, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, nedostavil. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. 3. Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace a naopak u žalovaného legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupila společnost [právnická osoba] své pohledávky za dlužníky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznamováno dopisem ze dne 30. 1. 2022, odeslaným mu dne 24. 2. 2022. Notifikaci proto soud považuje za řádnou a aktivní legitimaci žalobkyně za danou. 4. Soud ve věci provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 16. 1. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, že žalovanému byla poskytnuta v hotovosti částka 10 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 7 049 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 2 663 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 4 386 Kč, a spolu s doplňkovým pojištěním ve výši 1350 Kč, tj. celkem 18 399 Kč ve 45 týdenních splátkách po 409 Kč s poslední splátkou ve výši 403 Kč. V případě úhrady ve 45 splátkách je uvedena roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr 278,07 % a roční výpůjční úroková sazba 56 %. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud dále zjistil, že žalovaný prostřednictvím makléřky právní předchůdkyně žalobkyně požádal dne 16. 1. 2020 o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč. K posouzení úvěruschopnosti předložil žalovaný makléřce současně s žádostí pracovní smlouvu z 26. 6. 2019 a nadiktoval výši dalších čistých příjmů domácnosti a měsíčních výdajů. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 6. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu s § 2392 odst. 1 větou první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 7. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. ve znění do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a dospěl k závěru, že nikoliv. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný proces posouzení spotřebitelem sdělených čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Vyjde-li poskytovatel jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nedostojí. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. 33 Cdo 2178/2008). Splněním povinnosti prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splácet není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení reálné, je přece celkem výchozích zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. 12. Byť žalobkyně předložila v daném případě žádost o spotřebitelský úvěr - zákaznickou kartu, ve které žalovaný uvedl výši svých příjmů a výdajů, žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné relevantní důkazy, které by skutečné ověření žalovaným uvedených údajů při uzavření smlouvy o úvěru, mimo pracovní smlouvy, prokazovaly. Samotná pracovní smlouva soudu k důkazu doložena nebyla. Tvrzení žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy prostřednictvím dostupných databází a registrů, zůstalo zcela nepodloženo. Ze zákaznické karty se pak podává, že dle sdělení žalovaného měl tento učňovské vzdělání, byl rozvedený, bez vyživovacích povinností, žil sám v nájemním bytě. Jeho čistý měsíční příjem při plném pracovním úvazku, kdy byl zaměstnán jako operátor výroby pro společnost [právnická osoba], činil 9 765 Kč. Ačkoliv měl mít žalovaný dle vepsaných údajů jen tento jeden zdroj příjmů a měl žít sám, byly současně do žádosti vepsány další blíže nijak nespecifikované a nedoložené čisté příjmy domácnosti ve výši 15 000 Kč. Výdaje, opět nijak neověřené, měly představovat toliko částku 2 000 Kč. Jiné úvěrové produkty neměl žalovaný čerpat, ale měl vydánu kreditní kartu. 13. Žalobkyně (ani její právní zástupce) se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, k jakým tvrzených skutečnostem je povinna oz