6 C 187/2022-92 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Benešově dne 26.8.2022 vůči žalovanému domáhala zvýšení výživného na částku 4 500 Kč měsíčně s účinností od 1.5.2022. Návrh odůvodnila tím, že rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 4.11.2013, č.j. [číslo jednací], v právní moci dne 13.12.2013, bylo žalovanému uloženo přispívat na výživu žalobkyně částkou 3 000 Kč měsíčně. Poté již nebylo o výživném žalobkyně rozhodováno. Uvedla, že žalovaný se s žalobkyní nestýká, ani neplatí řádně výživné, kdy za devět let na výživném dluží přibližně 350 000 Kč. Žalobkyně od září 2021 studuje na Jihočeské univerzitě v [obec], kde bydlí na koleji. Za bydlení vynakládá částku 3 000 Kč měsíčně, 1 000 Kč platí za obědy a dalších 1 000 Kč za dopravu. Částku 2 000 Kč tvoří měsíční kapesné, za telefon vynaloží 358 Kč měsíčně. Ostatní měsíční výdaje jako oblečení, drogerie, zábava a jiné činí částku 1 000 Kč až 2 000 Kč. V červnu 2022 hradila brýle v částce 5 500 Kč. Učebnice do školy stojí přibližně 2 000 Kč za rok. 2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ze dne 18.9.2022 vyjádřil se zvýšením výživného nesouhlas a navrhl nepřiznání či snížení výživného pro rozpor s dobrými mravy. Argumentoval tím, že žalobkyni neviděl od roku 2017, neboť mu zakázala ji kontaktovat. Ke svým poměrům uvedl, že je veden na Úřadu práce ČR, je bez příjmu, má status osoby zdravotně znevýhodněné, ale práci se mu nedaří nalézt, neboť nemá čistý trestní rejstřík a nadto má exekuce. Náklady na živobytí hradí z platu manželky. Má vyživovací povinnost k synovi [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Doplnil, že žalobkyni daroval jeho polovinu SJM. Výživné platí, jak se dá, posílá přibližně 1 200 Kč měsíčně. Uvedl, že žalobkyně jím pohrdá, ponižuje jej, uráží jej i jeho manželku. Dne 19.3.2023 žalovaný upřesnil, že podává vzájemný návrh na zrušení vyživovací povinnosti, neboť žalobkyně již dochází do zaměstnání a je tedy osobou výdělečně činnou. Podáním ze dne 12.4.2023 žalovaný doplnil vzájemný návrh na zrušení vyživovací povinnost tak, že žádá o zrušení vyživovací povinnosti ke dni 1.3.2023. 3. Usnesením ze dne 14.10.2022, č.j. [číslo jednací], v právní moci dne 29.11.2022, vyslovil Okresní soud v Benešově ve věci nepříslušnost a postoupil věc zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. 4. Dne 10.7.2023 obdržel soud podání žalobkyně, v němž žádala o„ zrušení návrhu na zvýšení alimentů“ z osobních důvodů, což soud posoudil jako zpětvzetí žaloby na zvýšení výživného ze dne 26.8.2022. 5. Podáním doručeném soudu dne 28.7.2023 se žalobkyně k návrhu žalovaného na zrušení vyživovací povinnosti od 1.3.2023 vyjádřila tak, že s tímto návrhem nesouhlasí. Uvedla, že v roce 2023 je studentem až do 31.8.2023, kdy k tomuto datu ukončuje studium. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že souhlasí se zrušením vyživovací povinnosti k datu 1.9.2023. 6. Podáním ze dne 8.8.2023 vyslovil souhlas se zrušením vyživovací povinnosti k datu 1.9.2023 i žalovaný. 7. Soud ve věci nařídil jednání na den 16.8.2023. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovaný se jednání bez omluvy neúčastnil, o odročení jednání nežádal. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 8. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 9. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 10. Z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 4.11.2013, č.j. 3 Nc 150/2013-23, 3 PaNc 292/2013, 3 PaNc 293/2013, v právní moci dne 13.12.2013, který byl k důkazu proveden ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř., soud zjistil, že jím bylo mimo jiné stanoveno výživné na tehdy nezletilou žalobkyni, kdy žalovanému byla uložena povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou 3 000 Kč měsíčně s účinností od 1.8.2013. 11. Podle § 120 odst. 3 o.s.ř. soud vzal za své skutkové zjištění shodné tvrzení účastníků, že vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni má být ukončena k datu 1.9.2023. 12. S ohledem na shora uvedené soud další návrhy na doplnění dokazování pro nadbytečnost zamítl. 13. Podle § 96 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. může vzít žalobce za řízení návrh na jeho zahájení zcela nebo zčásti zpět, přičemž soud v takovém případě řízení zcela nebo v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. 14. Vzhledem ke zpětvzetí žaloby na zvýšení výživného ze strany žalobkyně soud výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl o zastavení řízení o zvýšení výživného, které bylo zahájené návrhem žalobkyně ze dne 29.8.2022. 15. S ohledem na shodné tvrzení účastníků ohledně zrušení vyživovací povinnosti, soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl, že výživné, kterým je žalovaný povinen přispívat na výživu žalobkyně, se s účinností od 1.9.2023 zrušuje. 16. Výrokem III. tohoto rozsudku soud zachytil, že se jedná o změnu předcházejícího rozhodnutí podle § 163 odst. 1 o.s.ř. 17. Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. by v řízení o zvýšení výživného náležela náhrada nákladů řízení žalovanému, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, resp. ani žádnou náhradu nákladů řízení nežádal. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. by v řízení o zrušení výživného náležela náhrada nákladů řízení žalovanému, tomu však ani v tomto řízení žádné náklady řízení nevznikly, resp. ani žádnou náhradu nákladů řízení nežádal. Soud proto výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.