15 C 174/2018-902 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne 27. 6. 2018 domáhal primárním petitem uložení povinnosti žalované uzavřít s ním smlouvu o převodu pozemků parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, zapsaných na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, a eventuálním petitem zaplacení částky 6 849 750 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je oprávněnou osobou dle zákona o půdě, restituční nárok nabyl v rámci dědického řízení po oprávněné , jméno FO, , která zemřela v roce 2013. Své restituční nároky odvozuje z rozhodnutí , Anonymizováno, č.j. , Anonymizováno, , č.j. , Anonymizováno, , č.j. , Anonymizováno, a č.j. , Anonymizováno, , kterými bylo rozhodnuto tak, že právní předchůdci žalobce, pan , jméno FO, a paní , jméno FO, , nejsou vlastníky pozemků č. pp. č.k. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , to vše k.ú. , jméno FO, , jméno FO, s celkovou výměrou 9 133 m2. Žalovanou evidovaná hodnota restitučního nároku činí 15 976 Kč, žalobce však s touto hodnotou nesouhlasí, pozemky, které Československý stát odejmul předchůdcům žalobce v červenci roku 1965, byly odňaty za účelem pozdější výstavby sídliště a komunikací vedoucích podél , adresa, , Anonymizováno, a v té době již existovaly úvahy o zřízení nových obytných ploch na výše uvedených pozemcích v k.ú. , jméno FO, , jméno FO, . Pozemky, které žalovanou nebyly vydány, jsou v územním plánu z roku 1985 vymezeny jako Plochy obytné - 1- 3 podlaží, což nepochybně svědčí o stavebním charakteru těchto parcel a žalobce tedy oceňuje svůj restituční nárok na nejméně 684 975 Kč. Dále poukázal, že právní předchůdce žalované i samotná žalovaná postupovali při uspokojování restitučního nároku žalobce svévolně a liknavě, neboť ani po více než 25 letech není restituční nárok zcela vypořádán. Konečně poukázal na nedostatečnou kvalitu veřejných nabídek, ve veřejných nabídkách nabízené pozemky nemají takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada poskytnuta v co možná nejkratší době a co nejširšímu okruhu oprávněných osob.2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. K tvrzené liknavosti žalovaná poukázala, že je třeba, aby samotný restituent projevil nezbytnou součinnost, bez které nelze zákonným způsobem nárok vypořádat, bylo tedy zcela na jeho vůli, zda požádá o finanční vyrovnání nebo zda projeví zájem o převod náhradních pozemků. Dle evidence žalované se však žalobce nepřihlásil do žádné veřejné nabídky. Poukázala na to, že nabízela dostatek cenově adekvátních pozemků, údaj o počtu nabízených pozemků určených pro oprávněnou osobu však závisí na výši restitučního nároku této osoby a určení vhodnosti nabídky ve vztahu k oprávněným osobám je relativní pojem, který je u každé oprávněné osoby závislý na výši zůstatku jejího nároku. Žalovaná eviduje u žalobce restituční nárok ve správné výši 15 976 Kč. Dále uvedla, že žalobce neprokazuje a nekonkretizuje, jaké kroky ze strany žalované byly proti němu vedeny a vedly k odkládání vypořádání žalobcova nároku. Žalobce žádným způsobem neprokázal dlouhodobou aktivní, leč marnou snahu oprávněné osoby získat náhradní pozemek ve veřejných nabídkách. Pokud jde o liknavost či svévoli, pak ji lze dle judikatury spatřovat pouze v takovém postupu žalované, který by bezdůvodně a protizákonným způsobem oddaloval možnost uspokojení restitučního nároku konkrétního restituenta v konkrétním případě, což nebylo ze strany žalobce prokázáno.3. Ve věci bylo nejprve rozhodnuto rozsudkem ze dne 9. prosince 2020, č.j. 15 C 174/2018-471, kterým soud podanou zcela zamítl, když vyšel z toho, že pozemky odňaté právním předchůdcům žalobce č. kat. , Anonymizováno, a část , Anonymizováno, v k.ú. , jméno FO, , jméno FO, byly v době přechodu těchto pozemků na stát, tj. 5. 7. 1965, pozemky zemědělskými a soud tedy neshledal v postupu žalované svévoli ani liknavost při uspokojování restitučního nároku žalobce.4. Proti rozsudku okresního soudu podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec rozsudkem ze dne 4. 11. 2021, č.j. 29 Co 80/2021-512 tak, že rozsudek okresního soudu potvrdil, když vyšel ze závěru, že okresní soud stavební charakter pozemků nezhodnotil správně, když bylo třeba přihlédnout k tomu, že sice pozemky v době odnětí měly zemědělský charakter a byly odevzdány , Anonymizováno, v , jméno FO, do trvalého užívání pro účely zemědělské výroby, avšak v této době již existoval územní směrný plán, dle něhož byly pozemky určeny k výstavbě, která se následně v krátkém časovém období, počínaje rokem 1969, realizovala. Odvolací soud přesto uzavřel, že i při konstatování oprávněnosti nároku žalobce na přecenění jeho restitučního nároku, zde nebyl dán liknavý či svévolný postup státu, neboť žalobce nikdy žalovanou o přecenění pozemků nepožádal a tento požadavek vznesl až v podané žalobě a žalovaná tedy fakticky neztížila ani neznemožnila žalobci uspokojení jeho restitučního nároku.5. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce dovolání, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, č.j. 28 Cdo 293/2022-536 tak, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 11. 2021, č.j. 29 Co 80/2021-512 byl zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.6. Následně krajský soud usnesením ze dne 23. 5. 2022, č.j. 29 Co 80/2021-547 rozsudek okresního soudu ze dne 9. 12. 2020, č.j. 15 C 174/2018-471 zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Z odůvodnění usnesení krajského soudu vyplývá, že pokud se týká charakteru odňatých pozemků, je třeba odňaté pozemky ocenit jako pozemky stavební, kdy okresní soud stavební charakter pozemků nezhodnotil správně a byť měly odňaté pozemky ke dni vydání zemědělský charakter a byly odevzdány , Anonymizováno, , jméno FO, do trvalého užívání za účelem zemědělské výroby, tak již v té době existoval územní směrný plán, dle něhož byly pozemky určeny k výstavbě, která se v blízkém časovém období také realizovala a skutečnost, že pozemek byl ještě v období před realizací stavby zemědělsky využíván, tak není relevantní, neboť skutečný záměr pro odejmutí pozemků byl dán podle územního směrného plánu. Krajský soud uzavřel, že postup žalované při stanovení ceny odňatého pozemku, je postupem, který bez ospravedlnitelného důvodu ztěžoval uspokojení nároku žalobce a aktivita při uplatňování nároku žalobce a jeho předchůdců byla dostatečná s ohledem na to, že k uspokojení restitučního nároku v adekvátní výši nemohlo dojít pro postoj žalované.7. Podle ust. 226 odst. 1 o.s.ř. bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.8. V dalším průběhu řízení žalovaná i přes závěry dovolacího soudu i soudu krajského setrvala na ocenění odňatých pozemků jako pozemků zemědělských, když k výzvě soudu v podání ze dne 10. 8. 2022 uvedla, že se neztotožňuje s názorem dovolacího soudu, neboť odňaté pozemky přešly na stát v roce 1965 jako pozemky zemědělské a územní rozhodnutí pro výstavbu rodinných domů bylo vydáno až v roce 1968 a 1969 a stavební povolení až v roce 1970. Poukázala rovněž, že se oprávněné osoby dříve nedomáhaly přecenění restitučního nároku a žalobce neprokázal svou aktivní účast, ani účast svých předchůdců, ve veřejných nabídkách. Žalovaná v písemně formulovaném závěrečném návrhu ze dne 19. 10. 2023, jakož i v závěrečném návrhu předneseném do protokolu při jednání soudu dne 10. 1. 2024 setrvala na svém stanovisku shora a navrhla, aby soud žalobu zamítl.9. Usnesením ze dne 10. 8. 2022, č.j. 15 C 174/2018-599 soud připustil změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o požadavek žalobce na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemků: parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, vše v k.ú. , adresa, , obec , adresa, a dále pozemků: parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , Anonymizováno, , obec , adresa, , Anonymizováno, .10. Usnesením ze dne 25. 10. 2023, č.j. 15 C 174/2018-852 soud řízení zastavil ohledně části žaloby, kterou se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu pozemků: parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v k.ú. , adresa, . Předmětem řízení zůstaly tedy následující pozemky: parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, vše v k.ú. , adresa, ; parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, vše v k.ú. , adresa, .11. Při jednání soudu dne 10. 1. 2024 vzal konečně žalobce žalobu zpět co do pozemků parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, vše v