6 C 310/2023-23 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobkyně podala dne 11.8.2023 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu k Okresnímu soudu v Semilech žalobu s tím, že žalovaný je dle registru silničních vozidel zapsán jako provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód], s objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, a že toto vozidlo nemělo v období od 27.9.2022 do 30.11.2022 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv je tato povinnost uložena v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. není-li vozidlo pojištěno, je vlastník vozidla povinen uhradit [žalobci] [anonymizováno] příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Výše příspěvku dle § 4 odst. 3 zákona činí součin denní sazby a počtu dní, po které pojištění nebylo uzavřeno. Denní sazba je stanovena vyhláškou Ministerstva financí ČR č. 205/1999 Sb., konkrétně se jedná o 47 Kč. Při počtu 65 dnů činí základ příspěvku 3 055 Kč, náklady na uplatnění 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě, splatnost příspěvku pak nastala dne 8.4.2023. Žalovaný jej neuhradil. 2 Usnesením ze dne 16.8.2023, č.j. EPR 201296/2023-5, Okresní soud v Semilech vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. 3 Podáním ze dne 21.11.2023 vzala žalobkyně návrh částečně zpět s odůvodněním, že žalovaný uhradil, po podání žaloby, ke dni 17.11.2023 částku ve výši 3 355 Kč, která byla zaúčtována na úhradu jistiny. Vzhledem k uvedenému vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 3 355 Kč a navrhla, aby soud v tomto rozsahu řízení zastavil a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 3 055 Kč za období od 9.4.2023 do 17.11.2023 ve výši 283 Kč. 4 Jednání bylo nařízeno na 10.1.2024. Předvolání k jednání spolu s žalobou bylo žalovanému doručeno dne 18.12.2023 fikcí. Žalovanému bylo předvolání k prvnímu jednání ve věci doručeno více než deset dnů přede dnem jeho konání, přičemž žalovaný byl upozorněn, že pokud se k jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vydán rozsudek pro zmeškání. Ani přesto se k prvnímu jednání nedostavil a svou neúčast neomluvil. 5 Zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Jelikož byla v daném řízení posuzována věc, ve které lze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a rozsudkem nedojde ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, dospěl soud k závěru, že jsou splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání (§ 153b odst. 1, 3 o. s. ř.), proto ho k návrhu žalobkyně vydal. Soud za těchto okolností považoval tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná. Na věc z hlediska právního posouzení nesporného skutkového stavu dopadá § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2 a §2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Za těchto okolností bylo žalobě ve znění částečného zpětvzetí vyhověno. Výrokem I. rozsudku soud řízení podle § 96 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil. 6 Soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o. s. ř.) v celkové výši 3 884,56 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč, odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby ve výši po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1., § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), tj. celkem 600 Kč, dále odměny zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč (§ 7 bod 3., § 11 odst. 1 písm. g) a. t. – účast na jednání dne 10.1.2024), náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tytéž tři úkony právní služby po 100 Kč (§14b odst. 5 písm. a) a.t.), tj. celkem 300 Kč, a jeden úkon právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.). Dále náhrada cestovného na trase [obec] – [obec] a zpět dne 10.1.2024, celkem 220 km při průměrné spotřebě vozidla tov. zn. Hyundai, [registrační značka], 3,9 litru [číslo] km a při ceně motorové nafty 38,70 Kč/litr určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2023 Sb., k tomu základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 5,60 Kč/km, tj. celkem činí cestovné 1 564,05 Kč, zástupce žalobkyně však na cestovném účtoval částku nižší, a to 1 439,15 Kč, a proto tuto částku soud žalobkyni přiznal. Náhrada za promeškaný čas v délce 3 hodin za cestu [obec] - [obec] a zpět činí 600 Kč dle § 14 odst. 3 a.t. Vzhledem k účasti zástupce na dalších jednáních téhož dne, byla náhrada cestovného a promeškaného času účtována a přiznána ve výši jedné třetiny, tj. v částce 479,80 Kč a částce 200 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad byla přiznána ve výši 604,76 Kč, a sice z částky 2 879,80 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 7 Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší. 8 Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 3 o. s. ř.