6 C 34/2026-26 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16.12.2025 domáhala zaplacení částky 28 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 28 000 Kč za dobu od 11.8.2024 do zaplacení a částky 1 698 Kč. Návrh odůvodnila tím, že nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 10.6.2025 se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 2.6.2025 se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.tando.cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a doba splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti, kterou žalobkyně dokládá spolu s návrhem. K ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobkyně výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) byl k jejímu podpisu použit pětimístný verifikační SMS kód, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 59360 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být Smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 11.3.2024 uzavřel s žalobkyní Smlouvu. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný byl dle odst. 2.1.7. Smlouvy povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 10. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 10.8.2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 11.8.2024. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI. Smlouvy. Žalovaný byl upomínán k úhradě i formou výzvy ke splnění dluhu před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Výzva byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 20.7.2025. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 28 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 20 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč nejpozději splatných dne 10.8.2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, navrhla, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty, kdy uvedla, že pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 10.8.2024. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 11.8.2024 do data odeslání předžalobní výzvy 20.7.2025. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty po zohlednění případných úhrad žalovaného činí 1 698 Kč.2. Žalobkyně se z jednání konaného dne 30.3.2026 omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně obeslán a předvolání spolu s žalobu mu bylo doručeno fikcí na evidovanou adresu trvalého pobytu dne 27.2.2026, o odročení jednání nežádal, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.3. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:4. Nejprve soud konstatuje, že na základě předložených listin (zejm. oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.7.2025 vč. dokladu o odeslání ze dne 23.7.2025) má aktivní legitimaci žalobkyně ve věci za prokázanou.5. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ a datované dnem 11.3.2024 soud zjistil, že jako úvěrující je označena společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a jako úvěrovaný žalovaný. V části identifikace žalovaného jako úvěrované osoby je značeno číslo bankovního účtu: , č. účtu, . Předmětem smlouvy je sjednání poskytnutí peněžních prostředků do výše 30 000 Kč. Z listiny není patrné její podepsání ani jednou ze smluvních stran. V čl. 10.9 smlouvy je uvedeno: „Tato Smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu Smluvními stranami či osobami, které jsou oprávněny za Smluvní strany Smlouvu podepsat, a uzavírá se na dobu neurčitou. Podpisem smluvní strany se v případě Úvěrovaného rozumí také potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním SMS kódem 59360 v žádosti o Úvěr.“6. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 16.2.2026 soud zjistil, že běžný účet č. , č. účtu, byl v období od 11.3.2024 do 10.8.2024 veden na žalovaného, a že na tomto účtu ve shora označeném období neevidují příchozí platbu, jejíž celková výše by byla 20 000 Kč.7. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí věci podstatná skutková zjištění.8. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z., § 1 724 a násl., § 2 395 a násl. o.z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Na základě provedeného dokazování soud konstatuje, že nelze mít za prokázané uzavření shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a dále ani čerpání