207 C 179/2020-49 — Okresní soud v Kladně

1. [příjmení] žalobou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že prostřednictvím svého zmocněnce [příjmení] [jméno] a [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dohodu o uznání dluhu, jíž žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj dluh v částce [částka]. Žalobkyně odkázala na splátkovou dohodu ze dne [datum] ve znění Dodatku ze dne [datum], z níž vyplývá, že [právnická osoba] (právní předchůdce žalobkyně, původní věřitel) a žalovaná uzavřeli smlouvu [číslo] z níž má vyplývat postoupená pohledávka žalobkyně vůči žalované znějící na částku [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi původním věřitelem, dalším postupitelem a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, žalovaná zaplatila od té doby jen částku [částka] a po uznání dluhu ještě [částka]. Dodatečně žalobkyně na výzvu soudu doplnila tvrzení, že podle původní smlouvy o úvěru ze dne [datum] poskytl věřitel žalované částku [částka] za poplatek [částka] s povinností vrátit po 53 týdnech celkem [částka], tj. týdně splácet po [částka]. 2. Nejprve se soud zabýval otázkou pravomoci českých soudů rozhodnout spor v dané věci, a to s ohledem na skutečnost, že žalobkyně je právnickou osobou sídlící mimo Českou republiku. Žalovaná je fyzickou osobou s bydlištěm v České republice a žalobkyně právnickou osobou sídlící v Maltské republice - pravomoc českých soudů projednat žalobu se tak odvíjí od čl. 17 odst. 1 Nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Dle tohoto článku může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště, tato podmínka je splněna. 3. Ve věci soud postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť strany s tímto postupem souhlasily nebo nevyjádřily nesouhlas. 4. Soud tak posoudil důkazy k prokázání oprávněnosti celého nároku žalobkyně. Ze znění obchodních podmínek původního věřitele [právnická osoba], v návaznosti na znění smlouvy s údaji žalované včetně bydliště a rodného čísla bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalované částku [částka] jako půjčku se splatností 53 týdnů, výplata žalované [datum] byla prokázána podpisem žalované v prohlášení o převzetí částky v textu smlouvy. Z téhož textu vyplývá sjednání blíže neurčeného„ souhrnného poplatku“ [částka] a ze znění další strany smlouvy bylo dále zjištěno, že její nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Z těchto smluvních podmínek bylo zjištěno, že rubová strana smlouvy neobsahuje podpis žalované, uvádí se zde RPSN 206,8 %. Tvrzenou výši splacených a dlužných částek žalovaná nijak nerozporovala, soud tedy vyšel ze žalobního tvrzení, že zaplatila jen rozdíl mezi [částka] a [částka] původnímu věřiteli, tomu by odpovídala částka [částka], která měla být předmětem splátkové dohody ze dne [datum]. Dle žalobních tvrzení zaplatila žalovaná poté ještě [částka] již žalobkyni, z toho vyplývá, že žalobkyně připouští zaplacení částky celkem [částka], nikoli více. Postoupení pohledávky žalobkyni je prokazováno smlouvou z [datum] a oznámením postupitele žalované z [datum]. 5. Soud postupoval podle předpisů platných a účinných do [datum], neboť smluvní vztah vznikl před tímto datem (§ 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). 6. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud ze znění smlouvy o půjčce uzavřené mezi původními účastníky k závěru, že tito uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně žalované půjčil [částka], žalovaná se zavázala uhradit půjčku navýšenou o poplatek [částka], uvádí se RPSN 206,8 %. Důvod tak vysokého poplatku není zřejmý, představuje 69,6 % jistiny, a pokud by mělo jít o úrok, byl by jako lichevní absolutně neplatný. Plnění žalované ve výši 1 640 + 3 900, tj celkem [částka] tak není možno zohlednit ani zčásti jako plnění na úrok (poplatek), ale pouze na jistinu. Ta činila [částka] a před postoupením žalobkyni se snížila o [částka], které byly započteny věřitelem na část poplatku, což ale nelze připustit, nebylo tak možno platně uznat dluh ve výši [částka] zahrnující i neplatně sjednaný poplatek (lichevní úrok – viz výše). Dlužná jistina se ještě po postoupení pohledávky žalobkyni snížila o [částka], jak je uvedeno v žalobě. Protože žalovaná netvrdila ani neprokázala, že včas zaplatila celých [částka], shledal soud žalobu co do částky (15 000 – 5 540) tj. [částka] po právu a podle § 657 občanského zákoníku uložil žalované zaplatit ji žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení (§217 odst. 2 občanského zákoníku) ve výši dané aktuálně podle vládního nařízení [číslo] Sb. účinného v době prodlení (výrok I.). 7. Dále se soud zaobíral oprávněností nároku žalobkyně na zaplacení poplatku za půjčku ve výši [částka] z pohledu dobrých mravů. [příjmení], která je kalkulována věřitelem jako částka k vrácení, je ve smlouvě navýšena o poplatek, čímž zjevně smlouva cílí na získání především všech sankčních plateb za porušení povinnosti splácet, které lze očekávat při neúměrně častém (týdenním) splácení, tj. předmětem smlouvy je v konečném důsledku plnění několikanásobně vyšší. Poplatek představující úplatu za půjčku nelze žalobkyni přiznat nejenom pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku, dle něhož výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy, ale také podle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona. K rozporu s dobrými mravy nutno uvést následující: Výše poplatku je dle názoru soudu nepřiměřená s ohledem na výši jistiny a dobu, na niž se půjčka poskytuje, a to i přes to, že právní předchůdce žalobkyně není bankovním subjektem a lze předpokládat možnost, že žalovaná s ohledem na své finanční zázemí by úvěr od bankovního subjektu neobdržela, právní předchůdce žalobkyně tudíž nese vyšší riziko při půjčce, které má být z poplatku také kryto. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, zde však je smlouva nastavena výrazně v neprospěch spotřebitele. Soud proto žalobkyni výrokem II. poplatek za půjčku ani částku odpovídající plnění žalované nepřiznal a zamítl i úrok z prodlení požadovaný z nepřípustného základu, tj. z již zaplacené částky, nepřípustný tak je úrok z prodlení požadovaný z částky [částka]. 8. O náhradě nákladů řízení bylo výrokem III. rozhodnuto podle §142 odstavec 2 občanského soudního řádu, kdy žalovaná byla ve věci více úspěšná, ale žádné náklady jí nevznikly, méně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení nemá.