207 C 191/2020-44 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela se žalovanou elektronickými prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru [částka], přičemž nezaplatila žádnou platbu. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez jednání (výslovně či mlčky na základě fikce ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl na základě listinných důkazů. 3. Založenými listinnými důkazy bylo prokázáno, že účastníci dne [datum] uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalované vyplatila částku [částka]. To potvrzuje smlouva o úvěru, potvrzení o provedené platbě a výpis z banky i potvrzení [právnická osoba] o majitelce účtu-žalované. Těmito listinami je prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanou částku na účet žalované. Z předložené smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s tvrzeným nulovým úrokem, fakticky však s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši [částka], tj. celkem [částka], vrátit do 28 dnů. Úvěr je tak při přepočtu poplatku na roční období fakticky úročený sazbou 473% ročně, RPSN činí 5632 %. Dále soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že do okamžiku podání žaloby žalovaná ničeho nezaplatila. 4. Výzvou ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzvala. 5. Po provedení výše uvedených důkazů, které tvoří logický celek, soud postupem dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne [datum] prostřednictvím e-mailu smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka], který měl být splacen do [datum]. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Speciální úprava pro spotřebitelské úvěry je dána dle zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016 7. Po právní stránce soud věc posoudil zejména v souladu s § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť smlouva byla uzavřena mezi úvěrující žalobkyní jakožto podnikatelem v rámci její obchodní činnosti s úvěrovanou žalovanou jakožto spotřebitelem (§ 1810 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o.z.“). Citované ustanovení stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 8. Dále soud vyšel z § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 9. Dle odst. 2 citovaného ustanovení obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, která je nižší, než odpovídá informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, snižuje se celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak, aby odpovídala zápůjční úrokové sazbě uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, která je nižší, než odpovídá informaci o zápůjční úrokové sazbě, snižuje se zápůjční úroková sazba tak, aby odpovídala celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. 10. Dle odst. 3 cit. ust. obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o roční procentní sazbě nákladů, která je nižší, než odpovídá skutečnosti, snižuje se zápůjční úroková sazba a celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak, aby odpovídaly roční procentní sazbě nákladů uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. 11. Dle odst. 4 cit. ust. bylo-li sjednáno, že spotřebitel bude plnit ve splátkách, zohlední se změny vyplývající z odstavců 1 až 3 poměrně v jednotlivých splátkách. Věřitel na žádost spotřebitele vypočte novou výši splátek a sdělí ji spotřebiteli. 12. Dle odst. 5 cit. ust. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru v rozporu se zákonem písemnou informaci o a) některém právu věřitele vůči spotřebiteli nebo o podmínkách, za kterých může věřitel toto právo uplatnit, platí, že věřitel toto právo nemá, b) některé povinnosti spotřebitele vůči věřiteli nebo o podmínkách, za kterých je spotřebitel povinen tuto povinnost splnit, platí, že spotřebitel tuto povinnost nemá, c) podmínkách, za kterých může spotřebitel uplatnit některé právo vůči věřiteli, platí, že spotřebitel může toto právo vykonat, i když tyto podmínky nejsou splněny. 13. Dle odst. 6 cit. ust. se odstavec 5 použije obdobně, jestliže smlouva o spotřebitelském úvěru v rozporu se zákonem obsahuje informaci o právu nebo povinnosti nebo o podmínkách jejich uplatnění nebo splnění, která neodpovídá donucujícímu ustanovení zákona. 14. Soud v dané věci dospěl k závěru, že s ohledem na provedené důkazy a tvrzení žalobkyně účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru formou e-mailové korespondence a žalobkyně jako úvěrující skutečně vyplatila žalované jako úvěrované (spotřebiteli) na její účet částku [částka], žalovaná žalobkyni nic na tuto částku neuhradila. Domáhá-li se tak žalobkyně po žalované uhrazení jistiny v částce vyšší než [částka] (dle ust. § 2395 a násl. o.z. je úvěrovaný povinen vrátit skutečně poskytnuté prostředky), nemůže být v tomto rozsahu v řízení úspěšná, neboť smlouva nebyla uzavřena v předepsané písemné formě. 15. Dle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 16. Dle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 17. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. 18. V dané věci žalobkyně tvrdila a prokázala, že úvěrová smlouva byla uzavřena formou e-mailové komunikace. Argumentuje-li žalobkyně tím, že email byl podepsán tzv. prostým podpisem, tedy pouhým uvedením jména žalované, je zřejmé, že se ve smyslu citovaných ustanovení občanského zákoníku a zákona č. 297/2016 Sb. nemůže jednat o jakýkoli typ„ zaručeného“ či„ jednoznačného“ podpisu konkrétní osoby, resp. žalované. Uvedenou e-mailovou adresou mohl disponovat kdokoli, kdo k ní případně měl přihlašovací údaje, a stejně tak kdokoli mohl odeslat libovolný e-mail s libovolným obsahem a prostým uvedením jména žalované. Logickým výkladem citovaných ustanovení tak soud nutně dospěl k závěru, že smlouva nebyla uzavřena v písemné formě s ohledem na absenci podpisu žalované. 19. Vzhledem k dikci ustanovení § 110 zákona o spotřebitelském úvěru tak žalobkyně v řízení (v důsledku neuzavření úvěrové smlouvy v písemné podobě) mohla být úspěšná toliko se svým nárokem na úhradu dlužné jistiny (nikoli úroků z úvěru, když jsou zastřeny neurčitým poplatkem, při přepočtu na období jednoho roku vlastně úrokem ve zjevně lichevní výši 473% ročně, tudíž neplatné) a úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení žalobkyni náleží ode dne následujícího po dni splatnosti, přičemž žalobkyně jej požadovala od [datum] procentní sazbou, do té doby jej vyčíslila absolutní částkou, která ale neodpovídá sazbě počítané z dlužné jistiny. V rozsahu jistiny a odpovídajícího úroku z prodlení byla tedy žaloba podána důvodně, pročež jí soud převážně vyhověl a rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve