221 C 156/2019-141 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou podepsanému soudu dne 9. 9. 2019 domáhá stanovení povinnosti žalovaným zaplatit jí společně a nerozdílně částku 469 954,12 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi ní a [právnická osoba] s. r. o. zastoupenou žalovanými jednateli [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalovaného] byla zavedená obchodní praxe o ústně uzavíraných smlouvách o přepravě zboží v souladu s ustanovením § 610 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ ObZ“), kdy závazkem žalobkyně jako dopravce bylo přepravení věci (zásilky) z místa odeslání do místa určení a závazkem [právnická osoba] s. r. o. jakožto odesílatele bylo zaplatit žalobkyni přepravné. Žalobkyně vždy po předchozí objednávce ze strany [právnická osoba] s. r. o. objednanou přepravu provedla a své služby následně vyúčtovala vystavenou fakturou, jejíž součástí byl vždy mezinárodní nákladní list, z něhož je patrné, že objednaná přeprava byla vždy řádně provedena a zboží v pořádku doručeno na sjednané místo. Žalovaní způsobili žalobkyni svým jednáním škodu tím, že záměrně zamlčeli nepříznivý finanční stav [právnická osoba] s. r. o., a i když z účetní závěrky za rok 2011 věděli, že společnosti byla ke dni 31. 12. 2011 předlužena a neměla dostatečné finanční prostředky k úhradě svých splatných pohledávek, přičemž hospodářská situace společnosti se dále zhoršovala, žalovaní po žalobkyni v následujících měsících opakovaně v 10 níže uvedených případech vylákali přepravu zboží s vědomím, že tuto službu [právnická osoba] s. r. o. nebude schopna uhradit, přičemž spoléhali na dobré obchodní vztahy a dlouholetou zkušenost žalobkyně a [právnická osoba] s. r. o. Konkrétně šlo o tyto přepravy – dne 23. 3. 2012 bylo naloženo zboží v [obec] a dne 26. 3. 2012 provedena vykládka zboží v [příjmení] [jméno], k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 11. 4. 2012 na částku 69 000 Kč se splatností dne 13. 6. 2012, přičemž faktura byla částečně uhrazena a zbývá doplatit 9 000 Kč. Dle přepravní smlouvy [číslo] ze dne 29. 3. 2012 bylo dne 30. 3. 2012 naloženo zboží v [obec] a dne 3. 4. 2012 byla provedena vykládka zboží v [příjmení] [jméno], k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 12. 4. 2012 na částku 60 000 Kč se splatností dne 14. 6. 2012. Dle další přepravní smlouvy [číslo] ze dne 10. 4. 2012 bylo dne 11. 4. 2012 naloženo zboží v [obec] a dne 13. 4. 2012 byla provedena vykládka zboží v [příjmení] [jméno], k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 13. 4. 2012 na částku 60 000 Kč se splatností dne 28. 6. 2012. Dle přepravní smlouvy [číslo] ze dne 6. 6. 2012 bylo dne 13. 6. 2012 naloženo zboží v Gravelines, Francie a dne 14. 6. 2012 byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 19. 6. 2012 na částku 31 200 Kč se splatností dne 21. 8. 2012. Dle další přepravní smlouvy [číslo] ze dne 6. 6. 2012 bylo dne 11. 6. 2012 naloženo zboží v Gravelines, Francie a dne 13. 6. 2012 byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 21. 6. 2012 na částku 68 400 Kč se splatností dne 23. 8. 2012. Dle přepravní smlouvy [číslo] ze dne 26. 6. 2012 bylo dne 28. 6. 2012 naloženo zboží v [obec] a dne 2. 7. 2012 byla provedena vykládka zboží v Sandviken, Švédsko, k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 12. 7. 2012 na částku 60 000 Kč se splatností dne 13. 9. 2012. Dle další přepravní smlouvy [číslo] ze dne 26. 6. 2012 bylo dne 2. 7. 2012 naloženo zboží v Sandviken, Švédsko a dne 4. 7. 2012 byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 12. 7. 2012 na částku 48 000 Kč se splatností dne 13. 9. 2012. Dle přepravní smlouvy [číslo] ze dne 9. 8. 2012 bylo téhož dne naloženo zboží v [obec] a dne 10. 8. 2012 byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 21. 8. 2012 na částku 9 604,66 Kč se splatností dne 23. 10. 2012. Dle další přepravní smlouvy [číslo] ze dne 9. 8. 2012 bylo dne 13. 8. 2012 naloženo zboží v [obec] a dne 17. 8. 2012 byla provedena vykládka zboží ve Varně, Bulharsko, k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 29. 8. 2012 na částku 114 000 Kč se splatností dne 31. 10. 2012. Dle přepravní smlouvy [číslo] ze dne 13. 8. 2012 bylo dne 14. 8. 2012 naloženo zboží v [obec] a dne 15. 8. 2012 byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 22. 8. 2012 na částku 9 749,46 Kč se splatností dne 24. 10. 2012. Nárokovaná škoda, jež je v dílčích případech vyčíslena jednotlivými shora uvedenými fakturami, vznikla neuhrazením sjednané ceny přepravy, a to na základě nemajetnosti [právnická osoba] s. r. o. Každá dílčí škoda v sobě nese náklady žalobkyně na faktické provedení přepravy (zejména silniční poplatky, náklady na mzdu řidiče, náklady na pohonné hmoty, opotřebení vozidla), stejně tak jako ušlý zisk ve smyslu ustanovení § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), kterého by se žalobkyni dostalo, pokud by [právnická osoba] s. r. o. svůj závazek splnila. 2. Za shora popsané protiprávní jednání žalovaných bylo proti [právnická osoba] s. r. o. a žalovaným vedeno trestní stíhání, v rámci něhož žalobkyně uplatnila v souladu s trestním řádem nárok na náhradu způsobené škody v žalované částce. Dne 23. 1. 2018 Okresní soud v Kladně v trestní věci uvedených osob rozhodl rozsudkem č. j. [číslo jednací] tak, že oba žalovaní byli uznáni vinnými ze spáchání zločinu podvodu, zpronevěry, přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku a přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle příslušných ustanovení trestního zákoníku a byli odsouzeni k podmíněnému trestu odnětí svobody a zákazu činnosti výkonu funkce statutárního orgánu. Tímto rozhodnutím byla také žalobkyně odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní. Proti uvedenému rozhodnutí soudu I. stupně podali žalovaní odvolání a Krajský soud v Praze dne 28. 2. 2019 rozhodl rozsudkem č. j. 11 To 26/2019-2333 tak, že rozsudek soudu I. stupně zrušil a sám následně rozhodl. Tímto rozsudkem obžalované [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalovaného] shledal vinnými ze spáchání pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku, přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákoníku a přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1, 3 trestního zákoníku, za což soud každému z výše uvedených žalovaných uložil podmíněný trest odnětí svobody v délce dvou let s odkladem v délce tří let a dále zákaz činnosti výkonu funkce statutárního orgánu po dobu tří let, obžalovaná [právnická osoba] s. r. o. byla obžaloby zproštěna. Žalobkyně svou pohledávku v žalované výši nejprve vymáhala po [právnická osoba] s. r. o. z titulu nezaplacené ceny přepravy, když ještě před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu proti uvedené společnosti žalobkyně řadu měsíců tuto společnost vyzývala k úhradě a s ohledem na mnohaleté obchodní přátelství očekávala ze strany společnosti plnění. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 1. 2016 č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 27. 2. 2016, bylo rozhodnuto o povinnosti [právnická osoba] s. r. o. zaplatit žalobkyni částku 469 954,12 Kč s příslušenstvím. Poté bylo ze strany žalobkyně zjištěno, že na základě nezákonného jednání žalovaných byla [právnická osoba] s. r. o. již jen formálně existující společností bez jakéhokoliv reálného majetku, kterého by bylo možno užít k uspokojení dlužné pohledávky. Žalobkyně proto po [právnická osoba] s. r. o. svou pohledávku dále nevymáhala a místo toho se se svou pohledávkou připojila jako poškozená do adhezního řízení v rámci trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. [spisová značka] proti žalovaným a [právnická osoba] s. r. o. Vzhledem ke špatné finanční situaci není [právnická osoba] s. r. o. schopna řádně plnit své dluhy a její majetek se stal zcela nedostačujícím vzhledem k jejím závazkům. Žalobkyně proto požaduje zaplacení žalobou uplatněné částky z titulu náhrady škody po žalovaných, když ve výše uvedeném trestním řízení bylo prokázáno, že žalovaní svým úmyslným protiprávním jednáním ve smyslu ustanovení § 420 obč. zák. tuto škodu žalobkyni způsobili. 3. Žalovaní namítli zamítnutí žaloby jednak z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně v této věci, dále z důvodu, že nebylo v některých případech ze strany žalobkyně poskytnuto plnění, které nyní žalobkyně požaduje uhradit, resp. nebylo poskytnuto v žalobkyni požadované výši či nebylo poskytnuto řádně a z opatrnosti žalovaní vznesli námitku promlčení nároku, resp. nároků žalobkyně. Nedostatek aktivní legitimace žalobkyně žalovaní odůvodnili tvrzením, že domáhat se zaplacení žalované částky po žalovaných