222 C 198/2020-35 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil tak, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce poskytl žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet částku [částka] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní. Žalovaný se zavázal částku vrátit do [datum] Žalovaný se dostal do prodlení se splacením úvěru, přičemž do dne podání žaloby ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinný důkazů, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby ve stanovené lhůtě sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s jeho postupem souhlasí. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud provedl dokazování listinou označenou jako„ Smlouva o úvěru“, potvrzením o plnění, zprávou [právnická osoba] ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k úhradě. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobce dne [datum] převedl na účet žalovaného částku [částka]. Následně zaslal žalovanému výzvu k vrácení této částky a zároveň mu právní předchůdce žalobce oznámil postoupení pohledávky žalobci, vyplývající ze smlouvy o postoupení pohledávek. 4. Žalobce v řízení neprokázal, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru. K důkazu žalobce předložil listinu označenou jako Smlouva o úvěru, která však nebyla nijak verifikována žalovaným. Žalobce ke způsobu a formě uzavření smlouvy tvrdil, že došlo k uzavření smlouvy v písemné formě prostřednictvím elektronické komunikace. Pro zachování písemné formy by ovšem smlouva musela být opatřena podpisem, tak tomu v tomto případě nebylo. O písemnou smlouvu se tedy nejednalo. Ani jiné uzavření (ústní) smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal, neboť v řízení nebyl zjištěn ani obsah smlouvy ani existence právního jednání žalovaného. Pouze bylo z výpisu z účtu zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku [částka]. 5. Podle § 2991 odst. 1, 2 NOZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 1958 odst. 2 NOZ, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 7. Podle § 1970 NOZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Žalobce tvrdil uzavření smlouvy o úvěru, toto tvrzení však neprokázal. Soud nemá z navržených důkazů za prokázané, že tomu tak bylo, že by byla uzavřena jakákoliv smlouva tvrzeného obsahu. Pouhý fakt, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši [částka], ještě uzavření smlouvy včetně všech dalších tvrzených ujednání neprokazuje. Není ničím doloženo, že pokud byla smlouva uzavřena elektronicky, odpovídají jejímu obsahu předložené listiny. Na druhou stranu bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku [částka]. Jelikož žalovaný žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdil, vyšel soud z toho, že žalovaný se na úkor právního předchůdce žalobce obohatil, a to o částku [částka]. Žalobě tedy bylo co do této částky a úroků z prodlení z této částky vyhověno. Vzhledem k uvedenému soud ve věci nenařídil jednání a nepoučoval žalobce k označení důkazu o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 118 a odst. 3 o.s.ř., neboť i vyhovění výzvě by nemělo na výsledek řízení vliv. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve syslu § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž přihlédl ke skutečnosti, že žalobce zaslal žalovanému včasnou výzvu k plnění ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř. Pokud jde o konkrétní výši náhrady nákladů řízení, vycházel soud s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 25/12 z § 151 odst. 2 věta první in fine o.s.ř. Při stanovení výše odměny za zastoupení tak aplikoval vyhl. č. 177/1996 Sb. a úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka], kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] a náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (jedná se o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech) za 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši [částka] dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony po [částka], a z náhrady za 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představované částkou [částka], neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.