108 C 1/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení jistiny ve výši [částka], smluvního úroku ve výši 89,29 %, smluvní pokuty ve výši [částka] a nákladů na vymáhání. To vše s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný ale poskytnutý úvěr zcela nevrátil, a nezaplatil ani další sjednané nároky. 2. Žalovaný uvedl, že smlouvu o úvěru uzavřel, ale úroky považuje za lichvářské, půjčil si celkem [částka], ale už vrátil skoro [částka] a žalobkyně po něm požaduje další a další platby. V říjnu 2020 měl zájem splatit zbytek úvěru v celku, byl si vědom, že má ještě zaplatit asi [částka], když však požádal o možnost předčasného splacení, žalobkyně po něm chtěla další sankční platby, vše v celkové výši [částka]. Kromě částek, které žalobkyně přiznává, že uhradil, zaplatil v lednu 2021 další splátku ve výši [částka]. 3. Po vyhlášení rozsudku vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o částku [částka], kterou žalovaný tvrdil, že byla uhrazena v lednu 2021. Soud proto vyhlášený rozsudek, co do této částky zrušil a podle § 96 o.s.ř. bylo o této částce řízení částečně zastaveno. Písemné vyhotovení usnesení o zastavení řízení bylo začleněno do písemného vyhotovení rozsudku, neboť v době zpětvzetí žaloby ještě nebyl rozsudek vypracován. 4. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne [datum] a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Úvěr byl splatný ve splátkách po [částka] měsíčně se splatností do každého 13. dne v měsíci počínaje dnem [datum] Smlouva byla uzavřena v listinné formě, žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal, svůj podpis nijak nezpochybňoval. 5. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 136,61 %, výsledná RPSN činila 136,61 %. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit smluvní úrok z prodlení ve výši 89,29 %, smluvní pokutu ve výši [částka] za každou splátku při prodlení delší jak 30 dnů, maximálně [částka], náklady na vymáhání ve výši [částka] za každou neuhrazenou splátku a 0,1 % denně po zesplatnění úvěru. 6. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil [částka] do zesplatnění úvěru, 6x [částka] po zesplatnění úvěru, v lednu 2021 dalších [částka]. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán. 10. Smlouva byla uzavřena úvěrujícím jako podnikatelem a úvěrovaným jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o. z.), s ohledem na formulářový typ smlouvy a připojené obchodní podmínky je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu [číslo] o. z., u níž neměl žalovaný jako úvěrovaný možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek. 11. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 12. Vzhledem k tomu, že smluvní pokuta byla uzavřena v souladu s § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, má žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty v případě, že by došlo k prodlení. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný půjčku hradil, zaplatil celkem 18x [částka], 1x [částka], 1x [částka] a 2x [částka], tedy do zesplatnění úvěru zaplatit celkovou částku [částka]. Po zesplatnění úvěru pak uhradil 7 splátek po [částka], celkem tedy [částka]. Vzhledem k celkové částce, která již byla žalovaným uhrazena je zřejmé, že nároky, které byly sjednány v souladu se zákonem a dobrými mravy, tedy jistina, případný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částek, u kterých se žalovaný do prodlení dostal a požadovaná smluvní pokuta, byly uhrazeny. 13. V první řadě je třeba přihlížet k přirozenoprávním principům upraveným v § 1 až 8 o. z. Je třeba chránit dobré mravy a veřejný pořádek a neposkytovat ochranu zjevně nemravnému a nepoctivému jednání, a to i v případech, kdy se této ochrany výslovně dotčená osoba nedovolává (§ 547 o. z.), i když žalovaný neúměrně vysoké úroky namítal. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Naproti tomu podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. 16. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577. 17. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 18. Z uvedeného vyplývá, že podle nového občanského zákoníku je ingerence soudu do soukromoprávních ujednání stran striktně vázána na míru, v jaké jsou chráněné zájmy (dobré mravy, účel zákona a veřejný pořádek) ujednáním stran dotčeny. Je-li porušení uvedených zájmů„ zjevné“, jde o neplatnost absolutní a soud je povinen zakročit z úřední povinnosti podle § 588 o. z., tedy i bez námitky (návrhu) poškozené strany ve smyslu § 580 a 586 o. z., resp. § 2051 o. z. 19. Ze stejných principů vychází při ochraně spotřebitele i judikatura Soudní dvora EU. [obec] právo je v tomto směru částečně transponovanou směrnicí [číslo]. Základní povinností členského státu EU je zamezit zneužívajícím klauzulím, tyto nejsou pro spotřebitele závazné. Tento postulát směřuje i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo - viz např. rozhodnutí ve věci [příjmení] (C [číslo]), nebo Pohotovosť (C [číslo]). 20. Ve věci Banco Espaňol (C [číslo]) Soudní dvůr uzavřel, že uvedená směrnice brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní. 21. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 22. Tuto úpravu ale také nelze ze shora uvedených důvodů v dané věci použít. Soud je povinen posoudit platnost zneužívající klauzule z úřední povinnosti a není oprávněn provést jakoukoli moderaci takového ujednání. 23. Ve světle shora uvedených skutkových zjištění má soud za to, že ujednání stran o smluvním úroku je absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zápůjčky či úvěru je obecně možný (v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy. Zvýšená rizikovost poskytování půjček a úvěrů na nebankovním trhu není sama o sobě důvodem, pro který by úvěry měly být poskytovány se stále vyšší úrokovou sazbou, byť nejrůznějším způsobem zakuklenou pod různými„ úplatami“,„ poplatky“,„ odměnami“ apod., popř. pod smluvními pokutami, nýbrž důvodem, pro který by úvěr (půjčka) neměl být poskytován vůbec. 24. Soud má zato, že v rozmezí dvoj či troj násobku obvyklých sazeb bank (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005), j