222 C 14/2021-33 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu nezaplacených televizních poplatků na základě zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalobu odůvodnil tím, že odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě, který není přihlášen k evidenci poplatníků televizního poplatku, se považuje za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy je poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobce nereagoval, žalobce jej tedy zařadil do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky ve stanovené výši, o této skutečnosti byl žalovaný písemně informován. Jelikož však žalovaný této své povinnosti nedostál, když neuhradil televizní poplatky za období září 2019 až leden 2020, vznikl mu tak z tohoto titulu vůči žalobci dluh v celkové výši [částka], když výše poplatku činila [částka] měsíčně. Poplatek je splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Protože nebyl televizní poplatek žalovaným ani přes výzvu žalobce uhrazen včas, je žalobce oprávněn požadovat též zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud podle § 115a o.s.ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud proto věc rozhodl bez jednání pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud provedl důkaz výzvou k přihlášení poplatníka České televize, oznámením ze dne [datum], Potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpisů z evidence České pošty s.p. ze dne [datum], upomínkami vč. doručenek, tabulkou výpočtu úroků a výpisy detailu dluhu k datu [datum] a k datu [datum]. Na základě obsahu uvedených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož žalovaný nereagoval na výzvy k přihlášení poplatníka televizních poplatků či předložení čestného prohlášení o tom, že televizní přijímač nevlastní či je od placení poplatků osvobozen, a proto byl zařazen do evidence plátců televizního poplatku s účinností od srpna 2019, čímž mu vznikla povinnost hradit tento poplatek vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se stal poplatníkem, odhlášení není evidováno. Žalovaný však tuto povinnost vůči žalobci řádně neplnil, když neuhradil poplatky za měsíce září 2019 až leden 2020 ve výši [částka] měsíčně, čímž mu z tohoto titulu vznikl dluh v celkové výši [částka], jehož zaplacení včetně zákonného úroku z prodlení se žalobce nyní soudní cestou domáhá. 4. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. 5. Podle § 3 odst. 4 citovaného zákona jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě), považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 6. Ve smyslu § 5 odst. 1 citovaného zákona poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. 7. Podle § 7 odst. 2 citovaného zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 8. Dle § 10 tohoto zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Po zhodnocení obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že žalovanému jakožto fyzické osobě (na základě marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení výzvy žalobce) vznikla zákonná povinnost hradit televizní poplatek ve stanovené výši a datu splatnosti a dále že tuto svou povinnost vůči žalobci řádně a včas neplnil, když mu za výše uvedené období vznikl z tohoto titulu dluh v žalované výši. S ohledem na předložené listiny má tedy soud nárok žalobce za prokázaný, přičemž žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, na jejichž základě by soud měl důvod pochybovat o tvrzeních, o něž žalobce opíral svůj nárok. Vzhledem k tomu, že žalovaná částka nebyla žalobci do dnešního dne uhrazena, soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, když přiznal i úrok z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaný nesplnil svou poplatkovou povinnost ve lhůtě splatnosti, čímž se dostal do prodlení s plněním. Žalobce má proto v souladu s výše citovaným § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nárok i na úrok z prodlení v zákonné výši z každé dlužné částky počínaje ode dne následujícího po dni její splatnosti do zaplacení. Žalobce tento úrok kapitalizoval až do dne podání žaloby. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 11. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Současně bylo prokázáno, že žalobce zaslal žalovanému včasnou výzvu k plnění ve smyslu § 142a o.s.ř. Pokud jde o konkrétní výši náhrady nákladů řízení, vycházel soud z § 151 odst. 2 věta první in fine o.s.ř. Při stanovení výše odměny za zastoupení aplikoval vyhl. č. 177/1996 Sb. Soud tak úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka], kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] a náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši [částka] za 2 úkony právní služby po [částka], a z náhrady za 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představované částkou [částka], neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.