224 C 243/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, svoji žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši [částka] sestávající se z půjčené částky [částka] a souhrnného poplatku [částka]. Dlužnou částku se žalovaný zavázal splácet v týdenních splátkách po [částka], první splátka měla být uhrazena dne [datum], další vždy do sedmého dne od předchozí splátky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Úvěr byl splatný v 56 splátkách po [částka] týdně se splatností do každého 7. dne po uhrazení předchozí splátky počínaje dnem [datum] Smlouva byla uzavřena v listinné formě, přičemž výplata finančních prostředků dne [datum] byla prokázána podpisem žalovaného na smlouvě. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit poplatek [částka]. Dle žalobních tvrzení a přehledu plateb žalovaný na úvěr zaplatil [částka]. 4. Z prohlášení o výši závazků bylo zjištěno, že žalovaný má úvěr u [právnická osoba] [částka] a [anonymizováno] [částka]. Žádné příjmy ani výdaje žalovaného nebyly žalobkyní doloženy. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] spolu s podacím archem ze dne [datum] soud shledal, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dluhu do 5 dnů od doručení upomínky. 5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Od [datum] je v účinnosti i další část tohoto ustanovení, podle něhož věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout z moci úřední. 6. Dle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn.: 32 Odo 1726/2006) je výrazem posouzení úvěruschopnosti věřitele verifikovat si údaje poskytnuté potenciálním dlužníkem nejenom např. vyžádáním si potvrzení o příjmu, ale ověřením si tvrzení z veřejně přístupných registrů a následně na základě verifikovaných údajů vyhodnotit schopnost dlužníka úvěr splatit, když zákonem chráněným zájmem není jenom ochrana spotřebitele před nepříznivými důsledky platební neschopnosti, ale i ochrana společnosti jako celku před negativními dopady předluženosti jejích členů v podobě navýšení přímých a nepřímých sociálních výdajů. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by (její právní předchůdkyně) u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. 7. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem vůbec v úvahu, jako by tomu bylo u případů relativní neplatnosti. Dle ustanovení § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) má soud za prokázánu skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně (její právní předchůdkyně) u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost úvěr splácet, ačkoli jí to zákon pod sankcí absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ukládá. 8. Ustanovení § 2991 až 2993 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále „o.z.“) stanoví, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán, vydat je třeba vše, co bylo získáno podle neplatné smlouvy. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala. 9. Pokud si dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V prodlení je dle § 1970 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, a lze požadovat úrok z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud vyzval žalobkyni, nechť doloží, jak byla ověřována úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost ověřovala náhledem do záznamů v insolvenčním rejstříku, u zaměstnavatele žalovaného telefonicky, platební historií žalovaného u žalobkyně. Z těchto tvrzení soud nemá, že by žalobkyně označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. 11. Vzhledem k uvedenému tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyně (její právní předchůdkyně) však poskytla žalovanému částku ve výši [částka], žalovaný uhradil žalobkyni částku [částka], zbývá doplatit [částka]. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně (její právní předchůdkyně) bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku [částka], žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení, neboť do vyhlášení rozsudku žalovaný neuhradil nic dalšího. Za stavu, kdy se žalovaný řádným nezaplacením zbytku jistiny dostal do prodlení dle § 1968 o.z., je povinen podle § 1970 o.z. zaplatit žalobkyni úrok z prodlení. Soud proto podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. O nákladech řízení bylo ve výroku II. rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.