124 C 9/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v registru [příjmení] a [anonymizováno] a zda žalovaný není v insolvenci. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 98,67 % ročně (efektivní úroková sazba) splácet v 42 měsíčních splátkách po [částka]. [příjmení] však pouze [částka]. Protože se žalovaný ocitl v prodlení 65 dní se splátkou či její částí, a to konkrétně 10. splátkou splatnou dne [datum], byl úvěr ke dni [datum] na základě smluvních ujednání automaticky zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu úvěru, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od [datum] do jejího zaplacení. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, úroku v nominální roční úrokové sazbě ve výši 98,67 % a úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum]. Žalobkyně se na jednání dostavila, žalovaný se z jednání omluvil, proto soud jednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“)). 3. Žalobkyně při jednání vzala svůj nárok částečně zpět a to co do úroku 63,67% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], částky [částka] a částky [částka] 4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. Ze smlouvy o úvěru, splátkového kalendáře, karty klienta, oznámení o schválení úvěru, prohlášení klienta a předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], jenž se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 98,67% ročně, a to v 42 měsíčních splátkách po [částka], splatných 21. dne v každém kalendářním měsíci. Z dokladu o vyplacení a zprávy banky vyplývá, že úvěr byl žalovanému vyplacen dne [datum]. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za každou splátku, se kterou se žalovaný takto octl v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky o délce 15 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s prodlením žalovaného vznikly, a to ve výši [částka] za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Pakliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Pro případ zesplatnění úvěru pak bylo dále sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru. Souhrn všech žalobkyní uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka]. Z hodnocení klienta, výpisu z nebankovního registru klientských informací, výpisu z registru [příjmení], pracovní smlouvy, výplatních pásek a detailu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni, že jeho příjem ze zaměstnání činí [částka], je svobodný a jeho výdaje činí celkem [částka] za náklady na bydlení, dále bylo počítáno s částkou životního minima [částka]. Výši příjmu žalovaný doložil. Stran výdajů nebyly předloženy žádné doklady. Žalovaný byl v rámci [anonymizováno] ohodnocen skóre [anonymizováno], tedy jako více rizikový klient. V registru [příjmení] neměl žalovaný žádný záznam. Z oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že úvěr byl k tomuto dni zesplatněn. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 8. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména stran ověřování skutečných výdajů žalovaného nikoliv jen dle informací sděleným žalovaným. 10. K poučení soudu žalobkyně uvedla, že nemá žádné další důkazy, kterými by prokázala, jak byla ověřována úvěruschopnost žalovaného, o poskytnutí lhůty pro doplnění tvrzení a důkazů nežádala. 11. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala výdaje žalovaného. V tomto směru se omezila pouze na údaje zjištěné od žalovaného. Nepožadovala po žalovaném doložení nákladů na bydlení, spokojila se pouze s tvrzením, že bydlí u rodičů a přispívá jim na bydlení částkou [částka], ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za dopravu, telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (např. doložení příjmů žalovaného), ale za situace, kdy nezkoumá i výdaje, postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů je tak zadlužena, že úvěruschopná není. 12. Krajský soud v Praze se již aktuálně vyslovil k dříve sporné otázce ohledně řádného plnění povinnosti poskytovatele úvěru, co se týče posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zdejší soud se s argumentací uvedenou v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č.j. 27Co 271/2020 – 133 zcela ztotožňuje, považuje jí za správnou, a proto na níže uvedenou argumentaci odkazuje. 13. Krajský soud v Praze tedy dospěl k závěru, že:„ Jak uvedeno výše, žalobkyn