207 C 180/2021-45 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem [částka] se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od [datum] do zaplacení s poukazem na to, že mezi jejím právním předchůdcem [právnická osoba] a žalovaným byla [datum] uzavřena prostřednictvím sítě internet smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši [částka], který se žalovaný zavázal uhradit do [datum]. Žalovaný byl povinen úvěr splatit včetně případných sankčních plateb dle všeobecných obchodních podmínek, ale požadovanou částku nezaplatil, z čehož žalobkyně dovozuje existenci dluhu ve výši [částka] a nárok na zákonný úrok z prodlení, vedle toho žalobkyně tvrdila, že jí vznikl nárok též na poplatek za úvěr [částka]. Podle tvrzení žalobkyně a předložených listinných důkazů pak soud rozhodl bez jednání, když účastníci k výzvě soudu dle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. – dále jen „o.s.ř.“ nevyslovili nesouhlas s tímto postupem. 2. Ze znění podmínek smlouvy č. [anonymizováno] identifikované r.č. žalovaného [číslo] a z výpisu z účtu převodce i účtu příjemce bylo zjištěno, že původní účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně [datum] převedla žalovanému na účet označený ve smlouvě částku [částka] jako spotřebitelský úvěr se splatností do [datum], poplatek za poskytnutí úvěru činí [částka], součástí jsou smluvní podmínky úvěrujícího a informace o spotřebitelském úvěru. V těchto podmínkách jsou uvedeny další poplatky a smluvní pokuty a celková částka k vrácení po navýšení o poplatky má být [částka], RPSN činí 9 686,5%, sazba úroku se neuvádí. Smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyně jako postupník prokázala svou aktivní legitimaci. 3. Ze smlouvy má soud dále za zjištěné, že žalovaný ji uzavřel jako spotřebitel, na což ukazuje identifikace žalovaného rodným číslem a adresou bydliště, nikoli identifikačním číslem podnikající osoby a sídlem. Ze smlouvy a ani dalších předložených listinných důkazů se nepodává prověření žalovaného žalobkyní, zda je schopen poskytnutý úvěr splácet. Pouze z formulářových smluvních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný jejich podepsáním prohlašuje, že poskytl žalobkyni k její žádosti úplné, přesné a pravdivé údaje o své finanční situaci. Výpisem vylustrovaných věcí z insolvenčního rejstříku (ISIR) bylo zjištěno, že na žalovaného bylo vedeno insolvenční řízení zahájené v r. 2017 a ukončené zastavením pro nedostatek majetku, resp. pro nesplácení dlužníkem. Podmínky pro insolvenci byly zjevně naplněny dříve, než dlužník sám na sebe insolvenční návrh podal, jeho finanční situace koncem r. 2016 mohla být jen stěží taková, aby mu prostředky na splátky zůstávaly jako tzv. volné. 4. Na prokázaný skutkový stav věci soud aplikoval dle § 3028 odst. 1 občanského zákoníku právní předpisy účinné v době uzavření a porušení smlouvy, tedy aktuální občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále„ o.z.“), právní vztah se řídí režimem smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 1 v té době účinného zákona 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru). 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Od [datum] je v účinnosti i další část tohoto ustanovení, podle něhož věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout z moci úřední. 6. Dle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn.: 32 Odo 1726/2006, 33 Cdo 2178/2018, Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 4129/18) je výrazem posouzení úvěruschopnosti věřitele verifikovat si údaje poskytnuté potenciálním dlužníkem nejenom např. vyžádáním si potvrzení o příjmu, ale ověřením si tvrzení z veřejně přístupných registrů a následně na základě verifikovaných údajů vyhodnotit schopnost dlužníka úvěr splatit, když zákonem chráněným zájmem není jenom ochrana spotřebitele před nepříznivými důsledky platební neschopnosti, ale i ochrana společnosti jako celku před negativními dopady předluženosti jejích členů v podobě navýšení přímých a nepřímých sociálních výdajů. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. 7. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem vůbec v úvahu, jako by tomu bylo u případů relativní neplatnosti. Dle ustanovení § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) má soud za prokázánu skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost úvěr splácet, ačkoli jí to zákon pod sankcí absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ukládá. 8. Ustanovení §§ 2991 až 3005 o.z. stanoví, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán, vydat je třeba vše, co bylo získáno podle neplatné smlouvy. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala. 9. V prodlení je dle § 1970 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní a lze požadovat úrok z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Vzhledem k uvedenému tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému částku ve výši [částka], žalovaný jí nic nevrátil, pohledávka byla poté postoupena žalobkyni. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku [částka], žalobkyni také vrátit, na poplatky, smluvní pokuty či jiná plnění nárok nevznikl. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele, vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. 11. Soud návrh žalobkyně tudíž neshledal z části důvodným, když na základě neplatné smlouvy nemohly vedlejší nároky vzniknout, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II. 12. S ohledem na úspěch a neúspěch účastníků ve věci soud ve smyslu ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o.s.ř.) soud přiznal žalobkyni výrokem III. poměrnou část náhrady nákladů sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku [částka] a nákladů na právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. advokátního tarifu (3x [částka] za 3 hlavní úkony právní služby, 3x paušál po [částka], DPH [částka]). Výrokem II. byla žaloba částečně zamítnuta, poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je 70%: 30%, tedy odečtem vychází právo žalobkyně na náhradu nákladů ve výši 40% z částky [částka]. Žalobkyni tak byly přiznány náklady ve výši [částka], o jejich splatnosti k rukám právního zástupce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.