207 C 210/2021-49 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, spol. [právnická osoba], dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] fakticky smlouvu o úvěru [částka], který byl splatný [datum] a podle které žalovaný v plném rozsahu nevrátil zapůjčené finanční prostředky a poplatek za poskytnutí úvěru, zaplatil celkem jen [částka]. Pohledávka pak byla smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb.-občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Podle předložené rámcové smlouvy o půjčce (fakticky o spotřebitelském úvěru) ze dne [datum] půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 43 týdenních splátkách po [částka], s poplatkem za poskytnutí úvěru [částka] (z toho činí úrok [částka], má jít o sazbu 20,98% ročně), s celkovou částkou k vrácení [částka], RPSN je 91,66% (!). Smlouva byla uzavřena písemně a žalovaný převzetí částky [částka] potvrdil svým podpisem. 4. Po provedení výše uvedených důkazů, které tvoří logický celek, soud postupem dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Skutečně žalobkyně (její právní předchůdkyně) žalovanému vyplatila celkovou částku ve výši [částka] a žalovaný nic kromě částky [částka] neuhradil, žádná další platba z jeho strany prokázána nebyla, žalobkyně vstoupila na základě postoupení pohledávky do práv a povinností věřitele. 5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Od [datum] je v účinnosti i další část tohoto ustanovení, podle něhož věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout z moci úřední. 6. Dle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn.: 32 Odo 1726/2006) je výrazem posouzení úvěruschopnosti věřitele verifikovat si údaje poskytnuté potenciálním dlužníkem nejenom např. vyžádáním si potvrzení o příjmu, ale ověřením si tvrzení z veřejně přístupných registrů a následně na základě verifikovaných údajů vyhodnotit schopnost dlužníka úvěr splatit, když zákonem chráněným zájmem není jenom ochrana spotřebitele před nepříznivými důsledky platební neschopnosti, ale i ochrana společnosti jako celku před negativními dopady předluženosti jejích členů v podobě navýšení přímých a nepřímých sociálních výdajů. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by (její právní předchůdkyně) u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. 7. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem vůbec v úvahu, jako by tomu bylo u případů relativní neplatnosti. Dle ustanovení § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) má soud za prokázánu skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně (její právní předchůdkyně) u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost úvěr splácet, ačkoli jí to zákon pod sankcí absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ukládá. 8. Ustanovení § 2991 až 2993 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále „o.z.“) stanoví, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán, vydat je třeba vše, co bylo získáno podle neplatné smlouvy. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala. 9. Pokud si dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V prodlení je dle § 1970 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, a lze požadovat úrok z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10.Vzhledem k uvedenému tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyně (její právní předchůdkyně) však poskytla žalovanému částku ve výši [částka], žalovaný jí úvěr ani přes výzvu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně (její právní předchůdkyně) bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku [částka], žalobkyni také vrátit (7 000 - [částka]). Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení, neboť do vyhlášení rozsudku žalovaný neuhradil nic dalšího. Za stavu, kdy se žalovaný řádným nezaplacením zbytku jistiny dostal do prodlení dle § 1968 o.z., je povinen podle § 1970 o.z. zaplatit žalobkyni úrok z prodlení. Soud proto podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11 S ohledem na úspěch a neúspěch účastníků ve věci soud ve smyslu ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o.s.ř.) soud přiznal žalobkyni výrokem III. náhradu nákladů v 50 % výši (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %) sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku [částka] a nákladů na právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. advokátního tarifu (3x [částka] za 3 hlavní úkony právní služby, 3x paušál po [částka], DPH [částka]). Žalobkyni tak byly přiznány náklady ve výši [částka], o jejich splatnosti k rukám právního zástupce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.