214 C 212/2021-51 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] jako dlužné jistiny s 10% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od [datum] do [datum] ve výši [částka], dále kapitalizovaného úroku v částce [částka], jež je tvořen součtem nesplaceného úroku [částka], nesplaceného poplatku za správu úvěru [částka] a nesplaceného inkasního poplatku [částka], rovněž pak nákladů spojených s uplatněním pohledávky [částka] za mimosoudní vymáhání a smluvní pokuty ve výši [částka] za období od [datum] do [datum]. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr [částka], spolu s jistinou se žalovaný zavázal vrátit částku [částka] sestávající se z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za správu úvěru a inkasního poplatku, tedy celkem [částka] do [datum], vše v měsíčních splátkách po [částka], smluvní pokuta byla dohodnuta ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný zaplatil pouze částku [částka]. 2. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. 3. Soud ve věci nařídil jednání, žalobkyně se k jednání nedostavila, svoji neúčast prostřednictvím právního zástupce omluvila se souhlasem s rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Pokud jde o žalovaného, k jednání se dostavil, uvedl, že dlužnou částku nemůže zaplati, protože mu exekučně strhávají z výplaty [částka] a kolem [částka] z důchodu. [příjmení] rozhodnutí na úvaze soudu, připustil, že zaplatil částku [částka]. 4. Žalobkyně založila do spisu smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], z níž soud shledal, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému proti podpisu částku [částka], žalovaný se zavázal uhradit rovněž náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka], celkem se žalovaný zavázal zaplatit [částka] ve 14 měsíčních splátkách po [částka], při splatnosti [datum]. 5. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud shledal, že žalovaný uvedl měsíční příjmy, a to mzdu ve výši [částka] a důchod [částka], což doložil výplatní páskou, pracovní smlouvou a důchod složenkou. Pokud jde o průměrné měsíční výdaje, žalovaný uvedl [částka] za bydlení a energie, [částka] na stravném a výživném s ostatními výdaji ve výši [částka], doloženými doklady jsou smlouvy bez jejich specifikace, SIPO doloženo není. Žalovaný pak uvedl, že některé věci v této žádosti paní vyplňovala sama, neví, o jaké smlouvy se jedná, bavili se, že třeba dluží za popelnice a u T-Mobilu [částka]. Pokud je uvedeno v kolonce stravování, výživné, částka [částka] měla být měsíční na jeho výdaje za jídlo, stravování. 6. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou z notářského zápisu NZ [číslo] 2018, N 842/2018 sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum], dle něhož společnost [právnická osoba] jako prodávající prodala kupující společnosti [právnická osoba] část závodu, jenž je tvořen divizí spotřebitelských úvěrů, dále pak smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě a oznámení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] o postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] žalovanému. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen,,zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE -449/13 se podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, spočívá na poskytovateli. 10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (rozsudek SDEU ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 11. Z rozsudku SDEU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 OPR- Finance s.r.o. proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne 18.12.2014 CA Consumer Finance, C -449/13 a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne [datum] tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle. 12. V souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostatečně posuzovala výdajovou stránku rozpočtu žalovaného, když neověřovala jeho osobní výdaje na telefon, léky, dopravu a oblečení a pouze se spokojila s nereálnými měsíčními výdaji [částka] za jídlo a s ostatními, blíže neurčenými výdaji ve výši [částka]. Soud podotýká, že dle vylustrovaného přehledu věcí žalovaného, jak je veden u zdejšího soudu, je na majetek povinného mimo jiné vedeno pět exekucí z roku 2016, jedna exekuce z roku 2018 dle exekučního titulu z roku 2017, což koresponduje z vyjádřením žalovaného ohledně jeho probíhajících exekucí. 13. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla. 14. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] s