215 C 3/2022-45 — Okresní soud v Kladně

1. [právnická osoba], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne 21. prosince 2021, domáhal na žalované [celé jméno žalované] vydání bezdůvodného obohacení ve výši 12 501 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 25. června 2017 úvěrovou smlouvu [číslo] o hotovostním úvěru ve výši 15 000 Kč, který žalovaná doposud nesplatila. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 23. června 2021, číslo jednací [číslo jednací], byla žalobci přiznána toliko částka 2 499 Kč, a proto se žalobce nadále domáhá k zaplacení částky 12 501 Kč. 2. Ohledně žalovanou nesplacených závazků z titulu úvěrové smlouvy ze dne 25. června 2017 [číslo] již bylo před Okresním soudem v Kladně vedeno řízení, v jehož rámci byl dne 23. června 2021, číslo jednací [číslo jednací], o celém předmětu řízení vydán rozsudek, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 443 Kč s úrokem z prodlení z částky 2 499 Kč ve výši 9 % ročně od 26. srpna 2018 do zaplacení, neboť žalovaná již žalobci uhradila částku 12 501 Kč. Co do částky 10 828 Kč, s úrokem z prodlení z částky 5 945 Kč ve výši 9 % ročně od 26. srpna 2018 do zaplacení, byla žaloba ve výroku druhém jako neoprávněná zamítnuta, neboť se jednalo o poplatky, jejichž ujednání ve smlouvě bylo absolutně neplatné z důvodu porušení dobrých mravů. 3. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 1. října 2021, číslo jednací [číslo jednací], bylo řízení ohledně částky 10 828 Kč, s úrokem z prodlení z částky 5 945 Kč ve výši 9 % ročně od 26. srpna 2018 do zaplacení, zastaveno a současně byl zrušen výrok druhý výše specifikovaného rozsudku. Důvodem bylo zpětvzetí žaloby co do zamítavého výroku ještě předtím, než rozsudek nabyl právní moci. 4. Platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti pohledávky žalobce. 5. Soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání podle § 115a občanského soudního řádu na základě listin založených ve spise, neboť žalobce s tím vyslovil souhlas a žalovaná proti tomuto postupu k výzvě soudu žádné námitky nevznesla, a soud tedy v souladu s § 101 odstavcem 4 občanského soudního řádu presumoval, že s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání souhlasí. 6. Soud vzal z níže uvedených listin za prokázané následující skutečnosti. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. prosince 2019, uzavřené mezi [právnická osoba], a [právnická osoba], a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. května 2020, uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba], a ze seznamů pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobce. 8. Z žádosti o úvěr ze dne 25. června 2017, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z úvěrové smlouvy [číslo] podepsané mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovanou dne 25. června 2017 soud zjistil, že na jejím základě byl žalované poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč, se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy a každé další splátky do měsíce po datu splatnosti předcházející splátky. Žalovaná byla povinna žalobci vrátit nejen jistinu s úrokem ve výši 1 444 Kč, ale i dalších 10 828 Kč sestávajících z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 078 Kč a za inkaso plateb v hotovosti ve výši 3 750 Kč, tedy celkem částku 27 272 Kč. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky ze dne 24. července 2020, jejíž doručení do sféry žalované je dokládáno poštovním podacím lístkem, bylo zjištěno, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informována a byla vyzvána k úhradě svého dluhu. 10. Po zhodnocení shora uvedených zjištění soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 11. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] byla právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], poskytnuta žalované [celé jméno žalované] v hotovosti částka 15 000 Kč, kterou se společně s úrokem ve výši 1 444 Kč a dalšími poplatky v celkové výši 10 828 Kč zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách, svou povinnost však nesplnila. Následně byla pohledávka postoupena na [právnická osoba], a poté na žalobce [právnická osoba], který žalovanou vyzval k úhradě jejího dluhu. 12. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 13. Podle § 159a odstavce 4 občanského soudního řádu jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. 14. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Soud se nejprve zabýval možností projednání žaloby a dospěl k závěru, že v původním řízení, vedeném u zdejšího soudu pod spisovou značkou [spisová značka] bylo řízení ohledně veškerých nároků žalobce vyplývajících z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 25. června 2017 vyčerpáno, a to kromě částky 10 828 Kč, s úrokem z prodlení z částky 5 945 Kč ve výši 9 % ročně od 26. srpna 2018 do zaplacení. Soud proto řízení ve vztahu k nárokům žalobce přesahujícím tuto částku, i s úrokem z prodlení, zastavil, neboť se jedná o věc pravomocně rozsouzenou, o níž nemůže být znovu jednáno. 18. Soud na základě výše uvedených zjištění uzavřel, že žalobce žaloval svůj nárok z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a následujících občanského zákoníku. Sám žalobce má proto za to, že smlouva o úvěru není platným závazkem, a soud tak po něm nepožadoval žádná další tvrzení ani označení dalších důkazů. Vzhledem k nečinnosti žalované měl soud současně za to, že i žalovaná uznává právo žalobce na vrácení jí poskytnutých finančních prostředků. Soud však také shledal, že se žalobce domáhá částky 10 828 Kč, která představuje součet poplatků za poskytnutí úvěru, za vyhodnocení úvěrového případu a za inkaso plateb v hotovosti. Tyto náklady však nemohou být předmětem bezdůvodného obohacení, neboť nejsou součástí poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč. Z tohoto důvodu proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 19. Žalobce při podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jenž nebyl soudem vydán, zaplatil soudní poplatek toliko ve výši 800 Kč. Je proto povinen, podle položky 2 odstavce 2 sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sbírky, o soudních poplatcích, zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč. 20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavce 2 občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť žalovaná sice měla ve věci plný úspěch, avšak žádné náklady k náhradě neuplatnila a nevyplývají ani z obsahu spisového materiálu.