215 C 84/2022-55 — Okresní soud v Kladně

1. [právnická osoba], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne 19. května 2022, domáhal na žalovaném [celé jméno žalovaného] zaplacení částky 82 245 Kč s příslušenstvím sestávající z nesplacené jistiny ve výši 56 069 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, smluvního úroku ve výši 21 676 Kč a také příslušných úroků, jež byly částečně kapitalizovány. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi jejím právním předchůdcem [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 65 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, tuto svou povinnost však porušil. Následně došlo mezi předchůdcem a žalobcem k postoupení pohledávky, a proto žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, ten však na svůj dluh do dne podání žaloby zaplatil toliko částku 42 910 Kč. 2. Platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti pohledávky žalobce. 3. Soud věc projednal v ústních jednáních, k nimž řádně předvolal zástupce žalobce i žalovaného, přičemž dne 18. října 2022 se žalovaný nedostavil bez omluvy a dne 24. listopadu 2022 se jednání nezúčastnil nikdo, přičemž zástupce žalobce se omluvil, aniž požádal o odročení jednání, a žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud proto jednal vždy bez nepřítomných účastníků ve smyslu § 101 odstavce 3 občanského soudního řádu, kdy vycházel z obsahu spisového materiálu a ze všech provedených důkazních prostředků. 4. Soud provedl v řízení dokazování níže uvedenými listinami, z nichž vzal za prokázané následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi žalobcem a jeho předchůdcem [příjmení] [jméno] [příjmení], s r. o., dne 7. ledna 2022 a ze seznamu pohledávek bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobce. 6. Z výpisu z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobce. 7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] podepsané mezi předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným dne 29. května 2019, a ze splátkového kalendáře soud zjistil, že na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč. Strany se dohodly, že část úvěru bude použita k refinancování spotřebitelského úvěru [číslo] který žalovaný čerpal v minulosti, a to ve výši 22 637 Kč, zbylých 42 363 Kč pak bylo žalovanému poskytnuto na jeho účet číslo [bankovní účet]. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v 36 měsíčních splátkách po 4 291 Kč, a to včetně úroku ve výši 71 476 Kč a administrativního poplatku ve výši 18 000 Kč. 8. Z karty zákazníka, vyplněné žalovaným dne 29. května 2019, soud zjistil, že žalovaný žije v nájmu a jeho čistý měsíční příjem představuje částku 25 000 Kč ze zaměstnání, přičemž jeho celkové měsíční výdaje jsou 10 410 Kč, včetně 2 000 Kč na vyživovací povinnost pro nezaopatřené dítě. 9. Z výpisu z účtu předchůdce žalobce bylo zjištěno, že dne 30. května 2019 byla na účet číslo [bankovní účet] odeslána úhrada ve výši 42 363 Kč. 10. Z upomínky ze dne 1. října 2021, a z oznámení o zesplatnění soud prokázal, že žalovaný byl o zaplacení dlužné částky upomínán. 11. Z oznámení ze dne 3. února 2022, jehož doručení do sféry žalovaného je dokládáno poštovním podacím lístkem, bylo zjištěno, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován. 12. Z předžalobní upomínky ze dne 14. dubna 2022, jejíž doručení do sféry žalovaného je dokládáno poštovním podacím lístkem, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky, a to ve lhůtě do 29. dubna 2022. 13. Žalobce ani žalovaný netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný na svůj dluh zaplatil více, než připouštěl žalobce, ani že by jeho závazek zanikl jinak nebo z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že žalovaný požadovaný dluh neuhradil v plné výši. 14. Po zhodnocení shora provedeného dokazování soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 15. Smlouva o úvěru [číslo] podepsaná ze dne 29. května 2014, byla mezi předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným [celé jméno žalovaného] uzavřena podle § 2395 občanského zákoníku Na jejím základě byla žalovanému poskytnuta částka 65 000 Kč, přičemž na jeho účet číslo [bankovní účet] mu byla připsána částka 42 363 Kč, neboť částka 22 637 Kč byla použita na refinancování úvěru, který byl žalovanému v minulosti poskytnut předchůdcem žalobce na základě úvěrové smlouvy [číslo]. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet v 36 měsíčních splátkách po 4 291 Kč, svou povinnost však splnil pouze částečně. Následně byla pohledávka postoupena na žalobce [právnická osoba], který žalovaného vyzval k úhradě předmětné částky, na svůj dluh však žalovaný zaplatil toliko částku 42 910 Kč. 16. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 17. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Podle § 86 odstavce 1 zákona [číslo] Sbírky, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle § 87 odstavce 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavcem 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 23. Soud na základě shora provedeného dokazování uzavřel, že výše specifikovaná smlouva o úvěru byla uzavřena v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, a je proto absolutně neplatná, neboť předchůdce žalobce porušil svou povinnost dostatečně před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci C 679/18). Předchůdce žalobce sice provedl jednotlivé zkoumání ohledně úvěruschopnosti žalovaného, konkrétně tím, že nechal žalovaného vyplnit kartu zákazníka, tyto zjištěné informace však nedal do potřebného kontextu skutečných výdajů žalovaného. Za situace, kdy žalovaný tvrdil, že nemá žádné splátky půjček či výdajů, mělo a muselo být předchůdci žalobce zřejmé, že žalovaný neuvádí pravdivé informace, neboť část poskytovaného úvěru byla použita právě na zaplacení úvěru, který navíc žalovanému poskytl tentýž subjekt. Stejně tak soud poukazuje i na vysoce nepravděpodobné tvrzení žalovaného, že měsíčně hradí za bydlení v nájemném bytě pouze 4 000 Kč. Nelze proto nevidět, že předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvě