215 C 87/2022-56 — Okresní soud v Kladně

1. [právnická osoba], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne 19. května 2022, domáhala na žalovaném [celé jméno žalovaného] zaplacení částky 34 760 Kč s příslušenstvím sestávající z nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 810,05 Kč, poplatku za hotovostní inkaso ve výši 7 499,95 Kč, poplatku za životní pojištění ve výši 450 Kč a také příslušných úroků, jež byly částečně kapitalizovány. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi jejím právním předchůdcem [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, tuto svou povinnost však porušil. Následně došlo mezi předchůdcem a žalobkyní k postoupení pohledávky, a proto žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, ten však na svůj dluh do dne podání žaloby zaplatil toliko částku 10 840 Kč. 2. Platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti pohledávky žalobkyně. 3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobkyní nijak nevyjádřil ani neučinila žádné z jejích tvrzení sporným, a rezignoval tak na svoji obranu v této věci. 4. Soud věc projednal v ústním jednání, k němuž řádně předvolal i žalovaného, který se jej však bez omluvy nezúčastnil. Jednal proto v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odstavce 3 občanského soudního řádu, kdy vycházel z obsahu spisového materiálu a ze všech provedených důkazních prostředků. 5. Soud provedl v řízení dokazování níže uvedenými listinami, z nichž vzal za prokázané následující skutečnosti. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi žalobkyní a jejím předchůdcem [příjmení] [jméno] [příjmení], s r. o., dne 7. ledna 2022 a ze seznamu pohledávek bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. 7. Z výpisu z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobkyně. 8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] podepsané mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], a žalovaným dne 4. října 2019, a ze zařazení žalovaného do pojistného programu soud zjistil, že na jejím základě byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal hotovostně splácet v 60 týdenních splátkách po 760 Kč, a to včetně úroku ve výši 5 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 5 000 Kč, odměny za hotovostní inkaso ve výši 10 000 Kč a poplatku za pojištění ve výši 600 Kč. 9. Z karty zákazníka, vyplněné žalovaným dne 4. října 2019, soud zjistil, že žalovaný žije v nájmu a jeho čistý měsíční příjem představuje částku 28 000 Kč ze zaměstnání, přičemž jeho celkové měsíční výdaje jsou 12 000 Kč, včetně 2 000 Kč za splátku dvou exekucí. 10. Z potvrzení ze dne 3. října 2019 bylo zjištěno, že žalovaný měl aktuální výši hrubé základní mzdy 28 000 Kč. 11. Z čestného prohlášení žalovaného soud zjistil, že za bydlení hradí náklady ve výši 5 000 Kč měsíčně. 12. Z oznámení ze dne 3. února 2022, jehož doručení do sféry žalovaného je dokládáno poštovním podacím lístkem, bylo zjištěno, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován. 13. Z předžalobní upomínky ze dne 14. dubna 2022, jejíž doručení do sféry žalovaného je dokládáno poštovním podacím lístkem, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky, a to ve lhůtě do 29. dubna 2022. 14. Žalobkyně ani žalovaný netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný na svůj dluh zaplatil více, než připouštěla žalobkyně, ani že by jeho závazek zanikl jinak nebo z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že žalovaný požadovaný dluh neuhradil v plné výši. 15. Po zhodnocení shora provedeného dokazování soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 16. Smlouva o úvěru [číslo] podepsaná ze dne 4. října 2019, byla mezi předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], a žalovaným [celé jméno žalovaného] uzavřena podle § 2395 občanského zákoníku Na jejím základě byla žalovanému při podpisu smlouvy poskytnuta v hotovosti částka 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách v hotovosti, svou povinnost však splnil pouze částečně. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni [právnická osoba], která žalovaného vyzvala k úhradě předmětné částky, na své dluhy však žalovaný zaplatil celkem toliko částku 10 840 Kč. 17. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 18. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. Podle § 86 odstavce 1 zákona [číslo] Sbírky, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 22. Podle § 87 odstavce 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavcem 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 24. Soud na základě shora provedeného dokazování, daného do souvislostí s platnou právní úpravou a konstantní judikaturou, uzavřel, že výše specifikovaná smlouva o úvěru byla uzavřena v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, a je proto absolutně neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost dostatečně před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci C 679/18). Předchůdce žalobkyně sice provedl určitá zkoumání ohledně úvěruschopnosti žalovaného, konkrétně tím, že nechal žalovaného vyplnit kartu zákazníka a také si od žalovaného vyžádal potvrzení o jeho příjmu, tyto zjištěné informace však nedal do potřebného kontextu skutečných výdajů žalovaného. Předchůdce žalobkyně bez dalšího uvěřil tvrzení žalovaného, že jeho výdaje na telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení představovali toliko 5 000 Kč měsíčně. Stejně tak uvěřil informaci žalovaného o čistém měsíčním příjmu ve výši 28 000 Kč, přestože se ve skutečnosti jednalo o příjem hrubý. To vše za situace, kdy byly na žalovaného vedeny dvě exekuce, které splácel částkou 2 000 Kč měsíčně. Nelze proto nevidět, že předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Jeho prvořadým úkolem přitom bylo, aby se na základě údajů zjištěných od žalovaného důkladněji zaměřil na prozkoumání jeho finanční situace, především pak ohledn