217 C 1/2022-64 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], nákladů na upomínání za odeslané upomínky ve výši [částka], nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] v souvislosti s dvěma osobními návštěvami zaměstnance žalobkyně u žalovaného, dále kapitalizovaného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úroku z prodlení v zákonné výši tak, jak dále uvedeno v II. výroku tohoto rozsudku. To vše s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalovaný čerpal jistinu ve výši [částka], kterou se zavázal zaplatit spolu s kapitalizovaným úrokem do [datum], což nesplnil. Žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu, na náklady na upomínání a v souvislosti s pokusem o osobní upomenutí žalovaného také náklad tento výjezd. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalovaný ničeho nezaplatil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. 3. Po výzvě soudu, aby žalobkyně doložila, jakým způsobem poskytovatel úvěru před jeho poskytnutím žalovanému posuzoval úvěruschopnost žalovaného, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty, sjednaného úroku a nákladů na upomínání ve výši [částka]. Pro částečné zpětvzetí žaloby soud řízení podle § 96 odst. 1,2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) částečně zastavil v rozsahu, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozhodnutí. 4. Soud ve věci podle § 115 a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) rozhodl na základě listin založených ve spise, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný k výzvě soudu přes dané poučení žádné námitky nevznesl. v souladu s poučením, které se žalovanému dostalo, soud proto vyšel z toho, že také souhlasí. 5. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným ve spojení s výpisem z účtu této společnosti a zprávou [právnická osoba] ze dne [datum] bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] vyplatila dne [datum] žalovanému převodem na jeho účet částku [částka], a to z důvodu smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Z upomínky o zaplacení dlužné částky ve výši [částka] ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ve výši [částka] věřitelem dne [datum], když ve smlouvě o úvěru sjednanou dobu splatnosti částky má soud za neplatně sjednanou pro neplatnost celé smlouvy o úvěru z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky žalobkyně soud doložil, že žalobkyně realizovala dvě cesty dne [datum] a dne [datum] na kontaktní adresu žalovaného. Smlouva o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] prokazují, že pohledávka původně ze smlouvy o úvěru za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ve spojení s poštovním podacím archem má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ještě před podáním žaloby. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na dluh vůči žalobkyni, či jejího právního předchůdce zaplatil více než částku [částka]. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 8. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE [číslo] podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, přitom spočívá na poskytovateli. 12. Z rozsudku SDEU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR- [právnická osoba] proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne [datum] CA Consumer Finance, C [číslo] a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne [datum] tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle. 13. V souzeném případě soud po zhodnocení důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] před poskytnutím úvěru řádn