217 C 161/2022-60 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 61991,25 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 59 822,14 Kč, poplatků ve výši 196 Kč, poplatků za pojištění ve výši 673,11 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč) se smluvním úrokem a úrokem z prodlení tak, jak uvedeno ve výroku rozsudku s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 12. 4. 2018 uzavřena úvěrová smlouva [číslo] v rámci které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr [číslo] s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit spolu se smluvním úrokem a sjednanými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky splatnými vždy do každého 20. dne kalendářního měsíce. Žalovaný celkem úvěr čerpal ve výši 87 900 Kč, celkem na úvěr zaplatil částku 76 911 Kč. Z důvodu porušení povinnosti úvěr řádně splácet, žalobkyně úvěr ke dni 16. 5. 2022 zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení zesplatněného úvěru. Žalovaný však ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Dne 22. 11. 2022 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) ve věci jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce omluvila, žalovaný, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. 3. Z doplňujícího vyjádření žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně šetřila úvěruschopnost žalovaného. Dne 29. 5. 2019 provedl žalovaný aktivaci úvěrové karty telefonickým hovorem, během kterého si navýšil úvěr na 60 000 Kč, touto formou byla dle žalobkyně smlouva o kontokorentním úvěru uzavřena již přímo na úvěrový limit 60 000 Kč. Dle žalobkyně o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy s úvěrovým limitem ve výši 60 000 Kč svědčí také skutečnost, kdy žalovaný po dobu dva a půl roku úvěr řádně splácel, takže následné nesplácení nemohlo být zapříčiněno nedostatečným prověřením úvěruschopnosti. 4. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobkyně a její oprávnění poskytovat spotřebitelské úvěry. Z prohlášení žalobkyně nazvaného potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 15. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ve dnech 9. 4. 2018 až 12. 4. 2018 lustrovala žalovaného s negativním výsledkem v registrech exekucí, dlužníků nebankovních institucí, ověřovala jeho totožnost a lustrovala jej v registru interních dlužníků (SOLUS, Ministerstvo vnitra ČR, centrální evidence exekucí, NRKI, japonská půjčka), od žalovaného obdržela informace, je žije ve společné domácnosti s družkou, v nájemním bytě, je bezdětný, je zaměstnán s příjmem 18 000 Kč, příjem partnera činí 22 000 Kč, splátky jiným společnostem dosahují 20 000 Kč. Jak soud zjistil ze smlouvy o úvěru, žalovaný byl zaměstnán na [obec] poště s.p. s příjmem ve výši 18 000 Kč, při uzavření smlouvy sdělil příjem partnerky ve výši 19 000 Kč. Z interního záznamu žalobkyně nazvaného úvěrová karta bylo ve spojení s vyjádřením žalobkyně o telefonickém dotazování žalovaného zjištěno, že žalobkyně ke dni 29. 5. 2019 telefonickým dotazem na žalovaného a lustrací žalovaného ve veřejně přístupných registrech zjistila, že žalovaný je zaměstnán s příjmem 18 000 Kč, partnerka dosahuje příjmu ve výši 22 000 Kč, měsíční výdaje na domácnost uváděné žalovaným dosáhly 20 000 Kč, na schvalovaný úvěr žalovaný měsíčně bude hradit 2 400 Kč. Při posouzení výdajové stránky rozpočtu žalovaného žalobkyně vyšla z životního minima 3 140 Kč, dále zohlednila splátky jiným společnostem ve výši 203 Kč měsíčně, splátky na jiné úvěry u žalobkyně ve výši 3 661 Kč a splátku poskytovaného úvěru ve výši ve výši 2 400 Kč. Z dalšího interního dokumentu žalobkyně – úvěrové zprávy bylo shledáno, že k dubnu 2019 měl žalovaný u žalobkyně dluh z osobního úvěru sjednaného 12. 4. 2018 ve výši 75 040 Kč s měsíční splátkou 1 301 Kč, dluh ve výši 10 134 Kč z přečerpaného kontokorentního úvěru ve výši 10 000 Kč sjednaného 14. 8. 2007, dále dluh ve výši 24 064 Kč z úvěru čerpaného prostřednictvím kreditní karty ze smlouvy ze dne 21. 8. 2015 a dluh ve výši 4 779 Kč z kreditní splátkové karty ze smlouvy uzavřené dne 18. 12. 2014. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 12. 4. 2018 mezi žalobkyní a žalovaným bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému hotovostní, bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit spolu se smluveným úrokem ve výši 19,89 % ročně, celkem tedy 86 040 Kč, v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 301 Kč. Součástí listiny, v níž je obsažena tato smlouva byl také návrh žalobkyně na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč, s roční úrokovou sazbou ve výši 26,28 % ročně, poplatkem za výběr z automatu ve výši 59 Kč, poplatkem za vedení účtu ve výši 59 Kč měsíčně, pojištěním v měsíční výši 29 Kč a 69 Kč, kdy návrh bude akceptován aktivací předané úvěrové karty. Z vyjádření žalobkyně, jako i výpisem z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný kartu aktivoval prvotním čerpáním dne 29. 5. 2019 a celkem tak prostřednictvím karty čerpal částku 87 900 Kč, přičemž z důvodu smlouvy o úvěru zaplatil částku 76 911 Kč. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 16. 5. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem dokládajícím odeslání výzvy na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o hotovostním úvěru a revolvingovém úvěru dne 17. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 68 077,76 Kč jako zesplatněného úvěru. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 6. 2022 byla doložena výzva žalovanému k zaplacení dluhu s upozorněním na jinak soudní vymáhání. Poštovní podací arch dokládá doručení předžalobní upomínky do dispozice žalovaného. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 7. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o.z., dlužník který