222 C 143/2022-43 — Okresní soud v Kladně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Žalobu odůvodnil tím, že žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 29. 5. 2018 poskytl jeho právní předchůdce [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 13. 6. 2018. Žalovaný ani přes výzvy neuhradil ničeho, žalobce dále požaduje i příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodl na základě listin založených ve spise, když žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný k výzvě soudu i přes poučení námitky nesdělil, soud proto vyšel v souladu s poučením z toho, že také souhlasí. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 5. 2018 bylo zjištěno, že byl vyhotoven text smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, smlouva však neobsahuje podpis žalovaného. Z potvrzení o úhradě bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 29. 5. 2018 plnění ve výši 2 000 Kč na účet žalovaného. Pohledávka byla následně postoupena žalobci. Žalovaný netvrdil a ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by uvedenou částku žalobci vrátil. 4. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Žalobce tvrdil uzavření smlouvy o úvěru. Ačkoliv k jejímu sjednání není třeba písemné formy, je třeba, aby žalobce svoje tvrzení prokázal. Soud nemá z navržených důkazů za prokázané, že tomu tak bylo, že by účastníci uzavřeli smlouvu tvrzeného obsahu. Žalobce neunesl důkazní břemeno ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a § 120 o.s.ř., neprokázal svá tvrzení ohledně uzavření smlouvy o úvěru, když k poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. současně soud nenařizoval jednání pro nadbytečnost, neboť tato skutečnost se projeví pouze v právním hodnocení sporu, nikoliv v rozhodnutí samotném. 7. Protože tedy žalobce prokázal, že žalovanému byla poskytnuta částka 2 000 Kč, žalobce více nepožaduje, a žalovaný žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdil, vyšel soud z toho, že žalovaný se na úkor právního předchůdce žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatil. Žalobě tedy bylo co do požadované částky 2 000 Kč a úroků z prodlení z této částky vyhověno. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., počátek prodlení byl odvozen od vzniku bezdůvodného obohacení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení plnění ve splátkách. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.