223 C 13/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 20 000 Kč, smluvní pokuty 8 920 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 217 Kč, kapitalizovaného úroku 4 750 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 443,84 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 15. 6. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaným byla dne 10. 2. 2020 elektronicky prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně [webová adresa] po registraci žalovaného, prověření úvěruschopnosti včetně lustrací v příslušných databázích a uhrazení verifikační platby uzavřena smlouva o úvěru, součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Na základě smlouvy byl žalovanému na účet poskytnut úvěr 20 000 Kč, splatnost úvěru byla sjednána ke dni 11. 3. 2020. Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil, pro případ prodlení strany sjednaly povinnost žalovaného platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a náklady upomínání. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021, tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Kapitalizovaný úrok představuje kromě úroku také paušální náklady na upomínání ve výši 150 Kč. Kapitalizovaný úrok z prodlení a smluvní pokutu žalobkyně požaduje za období od 12. 3. 2020 do 1. 6. 2021. Žalovaný neuhradil ničeho ani k předžalobní upomínce. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, žalobkyně se prostřednictvím právního zástupce omluvila, odročení nežádala, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění. 4. Podle smlouvy o úvěru [číslo] včetně obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, sjednali právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne 10. 2. 2020 dohodu, kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky v částce 20 000 Kč s úrokovou sazbou 279,83 % ročně, přičemž úrok byl vyčíslen pevnou částkou 4 600 Kč, a to bez stanoveného účelu, žalovaný se naproti tomu zavázal vrátit celkovou částku 24 600 Kč do 11. 3. 2020, úvěr byl tudíž sjednán na 30 dnů. Pro případ prodlení bylo ujednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny a paušální poplatek za každou písemnou upomínku ve výši 50 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky na webových stránkách [webová adresa]. Podle smlouvy žalovaný uvedl trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného], jiná kontaktní adresa nebyla uvedena. 5. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 10. 2. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně převedla dne 10. 2. 2020 na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč. Dotazem na banku soud ověřil vlastnictví předmětného účtu žalovaným v rozhodné době, tzn. v únoru 2020, včetně dispozičního práva, a zároveň provedení transakce ve shora uvedené výši právní předchůdkyní žalobkyně. 6. Z dohody o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní jakožto postupitelem a žalobkyní jakožto postupníkem dne 11. 6. 2021 včetně potvrzení o přijetí platby bylo zjištěno, že právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni ke dni 14. 6. 2021, tato skutečnost byla žalovanému oznámena oběma stranami, a to oznámeními ze dne 25. 6. 2021 (dle podacího archu odesláno žalovanému dne 29. 6. 2021) a 7. 7. 2021. 7. Právní předchůdkyně žalobkyně a následně žalobkyně upomínaly žalovaného o zaplacení upomínkami ze dne 25. 3. 2020, 11. 4. 2020 a 22. 4. 2020, a dále předžalobní upomínkou ze dne 9. 11. 2021 odeslanou žalovanému dle podacího archu dne 11. 11. 2021 s tím, že byla stanovena dodatečná lhůta ke splnění dluhu do 9. 12. 2021. 8. Z lustrace v Centrální evidenci vězněných osob soud zjistil, že žalovaný byl od 1. 9. 2021 do 19. 11. 2021 ve výkonu trestu odnětí svobody ve [stát. instituce]. 9. Z formuláře KIZAP [číslo] soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění. 10. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by dluh žalobkyni či její právní předchůdkyni zaplatil. 11. Na základě shora uvedených skutečností učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný sjednali smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalovanému na jeho účet poskytla dne 10. 2. 2020 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný se je zavázal vrátit do 11. 3. 2020 spolu s úrokem 4 600 Kč, což neučinil, proto mu vznikla povinnost zaplatit další sjednané nároky (smluvní pokutu, náklady na upomínání). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 12. Po právní stránce postupoval soud následovně. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18) 16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá zejména z jeho identifikačních údajů uvedených na smlouvě. Mezi stranami tak byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která je podřízena právní úpravě citovaného zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nepředložila žádné listiny k prokázání splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, nadto ani tvrzení žalobkyně nebyla úplná (pouze se zmiňovala o nahlížení do registrů). 18. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a zejména předložila důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a zejména důkazní ve vztahu k těmto skutečnostem tak neunesla. Zmíněné poučení se účastníku poskytuje zásadně při jednání, přičemž je na účastníkovi, zda se jednání zúčastní, v opačném případě je pak povinen nést procesní následky své neúčasti. 19. S ohledem na uvedené skutečnosti posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 20. Výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně včetně sdělení banky však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému bezhotovostně na jeho účet částku 20 000 Kč, přičemž žalovaný jí ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka podle § 1879 o. z. postoupena, dosud nevrátil ničeho, to ost