223 C 168/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení úvěru poskytnutého žalované ve výši [částka] a poplatků v částce [částka] tvořených poplatky za zaslané upomínky ve výši [částka] a náklady na vymáhání ve výši [částka]. Uvedla, že se žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaná mohla čerpat revolvingový úvěr až do rámce [částka], a to prostřednictvím plateb tzv. [příjmení] [příjmení] kartou ve vybraných e-shopech, bezhotovostními platbami touto platební kartou u jiných obchodníků a výběry hotovosti touto kartou z bankomatů. Žalovaná čerpaný úvěr navzdory opakovanému upomínání nevrátila a nezaplatila ani další sjednané nároky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Provedeným dokazováním soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] žalobkyně žalované poskytla revolvingový úvěr s rámcem ve výši [částka]. Úvěr mohl být čerpán mj. nákupů u obchodníků prostřednictvím [příjmení] [příjmení] karty a splatný byl bezúročně do 20 dnů od konce měsíce, ve kterém došlo k čerpání peněz. Při odložení platby o měsíc byl sjednán úrok ve výši 10 % z využité částky. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaná se elektronicky registrovala jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách [webová adresa]. Dále vyplnila své identifikační údaje a potvrdila, že se seznámila se všeobecnými obchodními podmínkami, podmínkami pro používání karty a sazebníkem poplatků. Sdělené údaje žalobkyně ověřila prostřednictvím tzv. bankovní vizitky (zjištěno ze smlouvy o úvěru, všeobecných podmínek a bankovní vizitky). 5. Žalovaná se v předmětné smlouvě zavázala kromě jistiny úvěru zaplatit v případě prodlení o měsíc poplatek za odložení platby za každou odloženou platbu ve výši [částka] měsíčně. Dále se zavázala zaplatit [částka] za každou odeslanou upomínku a náklady na vymáhání pohledávky ve výši 10 % její výše. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná nezaplatila ničeho. Z platební historie, faktur a dokladů o objednávkách bylo zjištěno, že žalovaná čerpala finanční prostředky opakovaně formou plateb [příjmení] [příjmení] kartou při objednávce zboží, a to v celkové výši [částka]. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě do [datum] (zjištěno z výzvy ze dne [datum]). 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“). 7. Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s ust. § 562 o. z. Patrně nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalované. Z předložených dokumentů také nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska ust. § 561 o. z. je také zřejmé, že smlouva nebyla žalovanou elektronicky podepsána uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem. 10. V daném případě nicméně není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky zapůjčeny, finančními prostředky disponovala žalovaná, jejíž identitu žalobkyně dostupnými prostředky ověřila, a nedostatek písemné formy tak není relevantní. Žalovaná na svou obranu neuvedla ničeho. 11. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila tvrzení (a označila k nim důkazy) o tom, jakým způsobem ověřila úvěruschopnost žalované, resp. zda a jak byly zkoumány výdaje žalované, jakož i způsob jejího plnění dosavadních dluhů, které vedly žalobkyni k závěru o její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr bez důvodných pochybností. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalované zkoumala mj. v dostupných registrech, avšak svá tvrzení nijak nedoložila. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nedostála povinnosti uložené jí ust. § 75 a násl. a § 86 a násl. SpÚ (srov. dále ust. § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele). 12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Dle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Předmětná úvěrová smlouva je tedy (absolutně) neplatná dle ust. § 588 o. z. ve spojení s ust. § 86 SpÚ, neboť žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované a k neplatnosti úvěrové smlouvy je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance či rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103). Vzhledem k tomu, že žalovaná sjednaný„ úvěr“ čerpala prostřednictvím plateb u obchodníků v celkové výši [částka], je zřejmé, že se v tomto rozsahu bezdůvodně obohatila, pročež jí soud – v rozsahu této nesplacené„ jistiny“ – uložil žalobkyni dlužnou částku zaplatit. 15. Protože poplatky za upomínání a náklady na vymáhání byly sjednány v (absolutně) neplatné smlouvě, absentuje titul pro jejich zaplacení, a žaloba proto ohledně částky [částka] není důvodná a soud ji v uvedeném rozsahu zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 54,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,03 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,97 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].