223 C 184/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 8 039 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené úvěrové smlouvy s tím, že na základě smlouvy uzavřené elektronicky, přičemž elektronickým podpisem je zadaný SMS kód, žalobkyně poskytla žalovanému na účet částku 7 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 231 Kč do 30 dnů od jeho poskytnutí, tedy do 9. 5. 2022. Žalovaný se dále zavázal k úhradě poplatků za volitelné služby, a to konkrétně za expres výplatu poplatek ve výši 199 Kč a za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně (lze odložit splatnost). Žalovaný neuhradil ničeho, dostal se do prodlení a byl vyzván k zaplacení dluhu V souvislosti s prodlením mu žalobkyně vyúčtovala účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 % z nezaplacené jistiny úvěru, tedy částku 210 Kč. Žalobkyně tak eviduje za žalovaným pohledávku 8 039 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny 7 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 231 Kč, z poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 210 Kč. Zákonný úrok z prodlení požaduje žalobkyně v částečně kapitalizované výši. Žalobkyně uvedla, že zkoumala prostřednictvím registrů NRKI a BRKI solventnost žalovaného, prostřednictvím registru SOLUS zjišťovala existenci a stav dalších závazků, lustrovala ho v ISIR a CEE, posoudila příjmy a výdaje, provedla credit scoring. Na základě výsledků pak úvěr schválí či nikoliv. K těmto tvrzením žalobkyně žádné důkazy neoznačila ani nepředložila. Přestože byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k zaplacení, neuhradil žalobkyni ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně se z jednání prostřednictvím právního zástupce omluvila, odročení nežádala, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud provedl dokazování úvěrovou smlouvou spolu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníkem poplatků, výpisem čerpání, splátek a úhrad, potvrzením o proplacení smlouvy včetně potvrzení o provedené platbě, výpisem z účtu žalovaného, kopií občanského průkazu a předžalobní výzvou k plnění včetně podacího archu. 5. Takto soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům: žalobkyně dne 8. 4. 2022 převedla na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 7 000 Kč (důkaz: úvěrová smlouva, výpis o proplacení smlouvy, potvrzení o platbě, sdělení banky). Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho (důkaz: výpis čerpání, splátek a úhrad), přestože byl o zaplacení upomenut ve lhůtě 30 dnů od sepsání výzvy ze dne 5. 8. 2022 odeslané dne 8. 8. 2022 (důkaz: předžalobní výzva). 6. K procesu zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila žádné listiny, přestože dle žalobních tvrzení hodnotí credit scoring, zjišťuje poměry spotřebitelů a provádí lustrace v registrech. 7. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že před sjednáním smlouvy řádně a zákonu odpovídajícím způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a připravila se tak o možnost poučení, přičemž dle ustálené rozhodovací praxe jej soud poskytuje pouze při jednání a není povinen jednání za tímto účelem odročovat, žalobkyně musí nést procesní následky své neúčasti. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18) 11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 14. Žalovaný však od žalobkyně převzal částku 7 000 Kč, jak bylo prokázáno opisem výpisu o proplacení smlouvy a potvrzením o provedení platby, vlastnictví účtu žalovaným bylo potvrzeno sdělením banky. Žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho, to ani sám netvrdil. Za situace, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod transakce se tudíž žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částky 7 000 Kč a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. 15. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 5. 9. 2022. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 8. 8. 2022 s určením lhůty k plnění do třiceti dnů od sepsání výzvy, tj. od 5. 8. 2022. Splatnost nastala dne 4. 9. 2022, od následujícího dne je žalovaný v prodlení. 16. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba co do poplatků, nákladů a smluvní pokuty včetně příslušenství zamítnuta. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení ve větším rozsahu úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 549 Kč, přičemž tato částka představuje 74,16 % z jejich celkové výše 2 089 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 87,08 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12,92 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 039 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve