223 C 246/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení úvěru poskytnutého žalovanému ve výši [částka] s tím, že žalovaná částka představuje vyčerpané a nesplacené peněžní prostředky prostřednictvím platební karty ve výši [částka], poplatky za vedení účtu, výběr z bankomatu a za odložené platby ve výši [částka], poplatek za upomínky po [částka] v celkové částce [částka] a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši [částka]. Protože po podání žaloby dne [datum] žalovaný uhradil [částka], dlužná pohledávka byla snížena na [částka], když soud k žádosti žalobkyně rozhodl svým usnesením čj. [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] o částečném zastavení řízení. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne [datum] s úvěrovým rámcem ve výši [částka], který mohl být čerpán platbami za zboží a služby na vybraných e-shopech formou [anonymizována dvě slova] platby nebo bezhotovostními platbami za zboží a služby, a výběry hotovosti z bankomatů prostřednictvím [anonymizována dvě slova] karty. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši [částka] a uhradil žalobkyni částku v souhrnné výši [částka]. Následně po podání žaloby uhradil ještě [částka]. Soud následně k návrhu žalobkyně řízení co do částky [částka] zastavil. Žalobkyně v žalobě ničeho neuvedla ohledně zkoumání úvěruschopnosti, toto tvrzení doplnila až k výzvě soudu stran doplnění, z čeho konkrétně se nárokovaná částka skládá. Kromě doplnění, z čeho sestává nárokovaná částka, tak žalobkyně doplnila i tvrzení, jak posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Uvedla tak, že posuzovala úvěruschopnost dle sociodemografických dat s odkazem na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, který připustil, že je možné vycházet především z informací dodaných spotřebitelem při respektování principu přiměřenosti, a dále uvedla, že vycházela i z registrů BRKI, NRKI. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] žalobkyně žalovanému poskytla revolvingový úvěr s rámcem ve výši [částka]. Úvěr mohl být čerpán mj. nákupů u obchodníků prostřednictvím [příjmení] [příjmení] karty a splatný byl bezúročně do 20 dnů od konce měsíce, ve kterém došlo k čerpání peněz. Při odložení platby o měsíc byl sjednán úrok ve výši 10 % z využité částky. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách [webová adresa]. Dále vyplnil své identifikační údaje a potvrdil, že se seznámil se všeobecnými obchodními podmínkami, podmínkami pro používání karty a sazebníkem poplatků. Sdělené údaje žalobkyně ověřila prostřednictvím tzv. bankovní vizitky (zjištěno ze smlouvy o úvěru, všeobecných podmínek a bankovní vizitky). Žalovaný z úvěru vyčerpal celkem [částka]. 5. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal kromě jistiny úvěru zaplatit v případě prodlení o měsíc poplatek za odložení platby za každou odloženou platbu ve výši [částka] měsíčně. Dále se zavázal zaplatit [částka] za každou odeslanou upomínku a náklady na vymáhání pohledávky ve výši 10 % její výše. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil [částka] a následně po podání žaloby [částka]. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“). 7. Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s ust. § 562 o. z. Patrně nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalované. Z předložených dokumentů také nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska ust. § 561 o. z. je také zřejmé, že smlouva nebyla žalovanou elektronicky podepsána uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem. 10. V daném případě nicméně není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky zapůjčeny, finančními prostředky disponoval žalovaný, jehož identitu žalobkyně dostupnými prostředky ověřila, a nedostatek písemné formy tak není relevantní. Žalovaný na svou obranu neuvedl ničeho. 11. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila tvrzení (a označila k nim důkazy) o tom, jakým způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. zda a jak byly zkoumány výdaje žalovaného, jakož i způsob jeho plnění dosavadních dluhů, které vedly žalobkyni k závěru o jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr bez důvodných pochybností. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala mj. v dostupných registrech, nicméně z jejího podání je zřejmé, že zastává názor, že její povinností není ověřování příjmů spotřebitele a je dostačující uvedení údajů samotným žadatelem o úvěr. Soud proto neposkytl po poučení další lhůtu žalobkyni k doplnění svých tvrzení a důkazů s ohledem na četnost sporů a dostatek času k doplnění všech potřebných skutečností u jednání soudu a uzavřel, že žalobkyně nedostála povinnosti uložené jí ust. § 75 a násl. a § 86 a násl. SpÚ (srov. dále ust. § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele). 12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Dle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Předmětná úvěrová smlouva je tedy (absolutně) neplatná dle ust. § 588 o. z. ve spojení s ust. § 86 SpÚ, neboť žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a k neplatnosti úvěrové smlouvy je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance či rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103). Vzhledem k tomu, že žalovaný sjednaný„ úvěr“ čerpal v celkové výši [částka] a žalobkyni uhradil [částka], je zřejmé, že o částku [částka] se bezdůvodně obohatil. 15. Protože poplatky za upomínání a náklady na vymáhání byly sjednány v (absolutně) neplatné smlouvě, absentuje titul pro jejich zaplacení, a žaloba proto ohledně částky [částka] není důvodná a soud ji v uvedeném rozsahu zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.