224 C 338/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v hotovosti ve výši [částka], což žalovaný stvrdil svým podpisem. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě informací získaných od žalovaného a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného. Předmětnou částku se žalovaný zavázal zaplatit spolu s příslušenstvím úvěru za dobu jeho trvání ve výši [částka], spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, tedy celkem [částka] ve 14 měsíčních splátkách po [částka] do [datum]. Pro případ prodlení s úhradou jistiny strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, uhradil pouze 10 splátek v celkové výši [částka], čímž porušil svůj závazek, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Po zesplatnění žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke stejnému dni. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku ve výši [částka]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud vyšel z listinných důkazů, a to z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádosti o úvěr, smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a přehledu plateb. Těmito listinnými důkazy vzal soud za prokázaný skutkový stav, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka]. Předmětnou částku se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem [částka], úhradou za poskytnutí úvěru [částka], náklady za vyhodnocení úvěru [částka] a inkasním poplatkem [částka], tedy v celkové výši [částka] ve 14 měsíčních splátkách po [částka] do [datum]. 4. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] spolu s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalovaný byl o zaplacení dlužné částky upomínán a současně byl vyzván k úhradě pohledávky do [datum]. 5. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] zaslané žalovanému. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 11. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Žalobkyně zaslala doplnění tvrzení, ve kterém uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a to z žádosti o úvěr a ověřením dokladů vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně uvedla, že na základě této žádosti byla s odbornou péčí posouzena schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svého závazku. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo [částka]. Výše měsíční splátky byla stanovena na [částka], žalovanému tedy i po odečtení měsíční splátky mělo zůstat [částka], se kterými mohl volně disponovat. Dále uvedla, že je toho názoru, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla vynaložena odborná péče v dostatečném rozsahu. 14. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů však nevyplývá, že by údaje uvedené žalovaným v dotazníku byly řádně ověřeny, případně dále prověřovány. Právní předchůdkyně žalobkyně po žalovaném nepožadovala doložení výdajů za bydlení a ani neuvedla, že by nahlížela do veřejných registrů. Nebyly ani prokázány další výdaje žalovaného, jejich výše, čím jsou tvořeny (obvyklé životní náklady jako např. náklady na telefon, internet apod.). Soud tedy uzavírá, že Právní předchůdkyně žalobkyně určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (např. doložení příjmů žalovaného), ale za situace, kdy řádně nezkoumá i výdaje, postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena, že úvěruschopná není. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 15. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně pouze částku [částka]. Žalovaný toto tvrzení žalobkyně nerozporoval, žalobkyně má tudíž podle § 2991 o. z. právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka], ve zbývajícím rozsahu žalobu s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zamítl. 16. Žalobkyni vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení vzniklo také právo na úrok z prodlení dle §1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po