225 C 109/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 121 544,45 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nesplaceného úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že na základě Smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 2. 6. 2015 poskytla společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce až do výše 130 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr měsíční minimální splátkou ve výši 2 860 Kč, a to počínaje dnem 17. 7. 2015, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroků a poplatků. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál. Právní předchůdkyně žalobkyně tak úvěr zesplatnila ke dni 4. 8. 2020. Pohledávka za žalovanou byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na [právnická osoba], a.s. a následně tato společnost postoupila pohledávku žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, byly kontrolovány interní a externí databáze, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem a žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 120 200,96 Kč, poplatky ve výši 1 343,49 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 435,19 Kč, úrokem ve výši 20,6 % ročně z částky 120 200,96 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 10,14 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 120 200,96 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 2. 6. 2015 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým rámcem ve výši 130 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 2 860 Kč spolu s úrokem ve výši 20,6 % ročně a úhradu pojištění ve výši 235 Kč splatnou stejně jako jednotlivé splátky úvěru k 17. dni v měsíci. 4. Z výpisu z úvěrového účtu a z platební historie bylo zjištěno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně vyčerpal částku 169 900 Kč a uhradil částku 180 372,68 Kč, což plyne i z vyjádření samotné žalobkyně. 5. Z předžalobní výzvy k zaplacení ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení dluhu pod pohrůžkou soudního vymáhání dluhu. 6. Z dopisu adresovaného žalované bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně s účinností ke dni 4. 8. 2020 úvěr zesplatnila. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a [právnická osoba], a.s. uzavřenou dne 16. 9. 2021, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2021 uzavřenou mezi [právnická osoba], a.s. a žalobkyní a oznámeními o postoupení pohledávky byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně. 8. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného byl 9 609 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z čestného prohlášení žalovaného o výši jeho příjmu. Ve vyjádření k procesu úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že příjem žalovaného byl ověřen z běžného účtu žalovaného. 9. Z ostatních provedených důkazů s ohledem na neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (viz níže) soud neučinil žádná další skutková zjištění. 10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 13. Podle § 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 1727 občanského zákoníku, každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky. 17. Soud na jednání žalobkyni poučil ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že nemá ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného její tvrzení za dostatečná a prokázaná, avšak žalobkyně žádná další tvrzení neuvedla a důkazy neoznačila. Své břemeno důkazní tedy neunesla (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 1 o. s. ř.). Nelze tedy než uzavřít, že nedostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný úvěr poté splácel. Jak bylo již uvedeno výše, v dané věci z žalobkyní označených důkazů neplyne skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala osobní prohlášení žalovaného, neboť soudu nebyly označeny další listiny či záznamy, které by prokazovaly, že by si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem či výdaje žalovaného. Nadto je zřejmé, že příjem uvedený žalovaným je v takové výši, že zde může nastat pochybnost o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jelikož právní předchůdkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná, včetně ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, nákladech spojených s prodlením žalovaného a splatnosti. 18. Ve vztahu k úvěru daná věc nelze posoudit ani podle ustanovení občanského zákoníku týkajících se bezdůvodného obohacení, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 169 900 Kč a žalovaný uhradil celkem 180 372,68 Kč. Na straně právní předchůdkyně žalobkyně, popř. žalobkyně tedy nedošlo ke zmenšení aktiv, a tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.