225 C 78/2022-87 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 od své právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), která se žalovaným dne 11. 9. 2019 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout úvěrový limit ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, kdy minimální měsíční splátka byla stanovena jako 2 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla vždy žalovanému oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky revolvingového úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost splnila a otevřela žalovanému úvěrový účet a vydala mu kreditní kartu, avšak žalovaný nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a úvěr v celé výši prohlásila za okamžitě splatný, a to dopisem ze dne 30. 5. 2020. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila svá tvrzení tak, že uvedla, že dle výpisu z účtu a platební historie žalovaný čerpal částku v celkové výši 21 400 Kč a zaplatil 23 806,27 Kč. Co se týče ověřování úvěruschopnosti žalovaného, vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti a porovnávala jeho příjmy a výdaje. Žalovaný neuhradil ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem v žalobě souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] včetně všeobecných produktových podmínek uzavřené dne 11. 9. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr platit spolu se smluvním úrokem ve výši 22,99 % ročně, spolu se sjednanými poplatky za služby v pravidelných měsíčních splátkách ve výši nejméně 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Ve smlouvě žalovaný výslovně podepsal, že převzal a seznámil se s úvěrovými podmínkami úvěrujícího, jako i sazebníkem banky. Z produktových podmínek revolvingového úvěru žalobkyně bylo zjištěno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou pravidelných splátek lze úvěr prohlásit za ihned splatný. 6. Z výpisů z úvěrového účtu za období od 11. 9. 2019 do 31. 8. 2020 ke kreditní kartě a z platební historie smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný úvěr průběžně čerpal, úvěrový rámec dokonce přečerpal, splácel jej nepravidelně. Z posledního výpisu za období 1. 8. 2020 – 31. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný z celkového úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč vyčerpal celkem 25 392,18 Kč. Datum splatnosti celkové dlužné částky bylo 21. 9. 2020. Z upomínky - rozhodnutí o zesplatnění ze dne 31. 5. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalovaného vyrozuměla o tom, že svoji pohledávku zesplatňuje, a to z důvodu prodlení s placením povinné minimální splátky o více než 30 dní. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy č. 1 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2021 včetně podacího archu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o tom, že svou pohledávku postoupila žalobkyni a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 9. 2021. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 12. 11. 2021 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného vyzvala k úhradě dluhu, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání této výzvy. Zásilka byla žalovanému odeslána poštou dne 12. 11. 2021. 7. Z žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem uvedené údaje stran výdajů žalovaného zkoumala a ověřovala (například výpisy z účtu žalovaného). Nemohla tak učinit relevantní závěr o pravdivosti žalovaným uváděných tvrzení, na základě kterého by následně posoudil, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdajových a majetkových poměrech. 8. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání. 9. Podle § 86 odst. 1, 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z § 87 SpÚ, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Z hlediska platnosti smlouvy o úvěru dané znamená, že smlouva je neplatná. 15. S ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance) soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. 16. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727