228 C 100/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne 27. 8. 2019 smlouvu [číslo] na základě které žalovanému poskytla bezhotovostní zápůjčku 60 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem 41 403 Kč v 24 měsíčních splátkách. Ve smlouvě byl sjednán úrok v sazbě 14 % ročně. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřila jeho platební morálku z úvěrových registrů BRKI, NRKI a SOLUS, kde žalovaný neměl žádný negativní záznam. Dále jej prověřila ve své interní databázi, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a databázi neplatných dokladů. Zkoumala též příjmy žalovaného, u nichž vyšla z informací poskytnutých žalovaným, které její vázaná zástupkyně ověřila oproti žalovaným předloženým dokumentům. Konkrétně šlo o pracovní smlouvu žalovaného. Výdaje vyhodnotila právní předchůdkyně na základě statistických dat. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně odkázala mj. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021, a ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, z nichž dovozuje, že postačuje posouzení příjmů a výdajů žalovaného na základě statistických dat a matematických modelů. Žalovaný dosud na dluh uhradil celkem 10 226 Kč. Splátky však nehradil řádně a včas. Žalobkyně proto nyní žádá jistinu 55 614,44 Kč, poplatek za poskytnutí a správu úvěru 34 077,95 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu (v sazbě 0,1 % z dlužné částky denně, ke dni 1. 2. 2022) ve výši 30 000 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení s jednotlivými splátkami (ke dni 1. 2. 2022) 2 966,29 Kč a sankční poplatky za vymáhání dluhu 1 900 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla dne 1. 2. 2022 postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila spolu s výzvou k zaplacení dluhu do 17. 3. 2022. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 14 % ročně z částky 55 614,44 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 55 614,44 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud zjistil následující skutečnosti. 4. Žalovaný a společnost [právnická osoba] podepsali dne 27. 8. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku 60 000 Kč do tří dnů od uzavření smlouvy na účet žalovaného uvedený v záhlaví smlouvy. Smlouva byla výslovně sjednána podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“). Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit poplatek za zápůjčku 38 307 Kč (tvořený úrokem 9 139 Kč, poplatkem za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení 20 384 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu 8 784 Kč). Ve smlouvě byl sjednán pevný úrok platný po celou dobu trvání smlouvy ve výši 14 % ročně a volitelné doplňkové pojištění s celkovou částkou pojistného 3 096 Kč. 5. Žalovaný před uzavřením této smlouvy vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, ve které uvedl, že žádá o zápůjčku 130 000 Kč, bydlí ve vlastním bydlení (na adrese ve [obec]), je ženatý, má tři vyživovací povinnosti a pracuje na plný úvazek. Má čistý měsíční příjem 30 080 Kč a odhadované měsíční výdaje 7 000 Kč„ Další“ čisté příjmy domácnosti činí 29 400 Kč. Žalovaný předložil pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu, na základě nichž byly údaje o žalovaném ověřeny zástupkyní právní předchůdkyně [jméno] [příjmení]. Ze zákaznické karty neplyne, že by žalovaný byl prověřen v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, interních registrech právní předchůdkyně či insolvenčním rejstříku. 6. Podle potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu ze dne 26. 8. 2019, které je podepsáno zástupcem zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba], s.r.o., byl žalovaný zaměstnán u této společnosti jako technik s čistou průměrnou výší měsíčního příjmu za poslední dva měsíce 30 080 Kč. Pracoviště žalovaného bylo v [obec]. 7. Listina označená jako„ centrální evidence exekucí“ uvádí, že proti žalovanému dosud nebylo vedeno exekuční řízení. Informace poskytla žalobkyni [právnická osoba] – [právnická osoba] Dotaz na tuto společnost byl vložen a zpracován dne 10. 8. 2022. 8. Dopisem ze dne 1. 2. 2022 právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy do 17. 3. 2022. Oba dopisy byly žalovanému odeslány v jedné zásilce dne 11. 2. 2022 (viz potvrzení podání). 9. Žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce bezhotovostně částku 60 000 Kč na jeho účet. Žalobkyně k tomuto tvrzení nenavrhla žádné důkazy, a proto ji soud na jednání podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyzval k jejich označení, k čemuž žalobkyni v souladu s § 118b odst. 1 o. s. ř. poskytl žalobkyni lhůtu 15 dnů od 26. 9. 2022 (den prvního jednání) s tím, že po uplynutí této lhůty je řízení tzv. koncentrováno. Žalobkyně však důkazy označila až po jejím uplynutí v podání doručeném soudu dne 26. 10. 2022. Soud tudíž tyto důkazy nemohl provést (byly označeny v rozporu s § 118b odst. 1 o. s. ř.) Žalobkyně tak neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzeného poskytnutí zápůjčky právní předchůdkyní žalovanému (§ 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 2 o. s. ř.). 10. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz žalobkyní předloženými soudními rozhodnutími, neboť nebyla navržena k prokázání žádných skutečností (a ani z nich pro tuto věc žádná skutková zjištění vyplynout nemohou), nýbrž toliko podporují právní argumentaci žalobkyně. Smyslem dokazování je zjištění skutkového stavu, a nikoliv výklad právních předpisů, který spadá do právního posouzení věci. Nadbytečným soud shledal i důkaz výpovědí [jméno] [příjmení] (včetně výpisu z živnostenského rejstříku dokládajícího, že se jedná o vázanou zástupkyni právní předchůdkyně), neboť by mohla svědčit maximálně k okolnostem sepsání smlouvy a zákaznické karty a podkladům předloženým žalovaným k jeho příjmům (jak i sama žalobkyně svůj důkazní návrh odůvodnila). Hlavním důvodem, pro nějž soud dospěl k závěru o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, však bylo nedostatečné prověření jeho výdajů (viz dále), k čemuž by vázaná zástupkyně nemohla nic vypovědět. Ostatně podle zákaznické karty žalovaný žádné listiny dokládající jeho výdaje nepředložil (opak žalobkyně ani netvrdí). 11. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a m