228 C 179/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, pročež se dne 1. 2. 2021 přihlásila do evidence poplatníků televizního poplatku. Žalovaná však nedostála své zákonné povinnosti zaplatit v plném rozsahu televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně za dobu od května 2021 do května 2022. Žalobkyně žádá i kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši z jednotlivých dlužných částek poplatku vždy ode dne následujícího po splatnosti do 14. 10. 2022. Dále požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč, neboť žalovanou písemně vyzvala k úhradě celkové dlužné částky. Výše nákladů vyplývá ze smlouvy žalobkyně se [právnická osoba]. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Rozsudkem ze dne 30. 3. 2022, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 19. 4. 2022, zdejší soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 810 Kč s úrokem z prodlení ve výši 31,27 Kč. Podle odůvodnění byly žalobkyni tyto částky přiznány z titulu nezaplacených televizních poplatků za měsíce duben až září 2021 a úroku z prodlení z těchto poplatků v zákonné výši vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých poplatků do 15. 12. 2021. 4. Podle § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). 5. Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány. 6. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Podle odst. 3 v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Podle odst. 4 jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. 7. Jak plyne z výše citovaného § 159a odst. 4 o. s. ř., jakmile soud o věci pravomocně rozhodne, nelze ji v rozsahu závaznosti výroku rozsudku znovu projednávat mezi týmiž účastníky (tzv. překážka věci rozsouzené, rei iudicatae). Ve smyslu tohoto ustanovení jde o stejnou věc tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99). Absence překážky věci rozsouzené je jednou z podmínek řízení, které soud zkoumá po celou dobu řízení (§ 103 o. s. ř.). 8. V projednávané věci již bylo o části nároku žalobkyně, který uplatňuje v nynějším řízení, pravomocně rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30. 3. 2022, č. j. 228 C 46/2022 – 21. Konkrétně se jednalo o dlužné televizní poplatky za měsíce květen až září 2021 v celkové výši 675 Kč a o úroku z prodlení z těchto poplatků ode dnů následujících po jejich splatnosti až do dne 15. 12. 2021 v celkové výši 23,82 Kč. V tomto rozsahu tedy brání projednání věci překážka věci rozsouzené podle § 159a odst. 4 o. s. ř. Nedostatek této podmínky řízení je neodstranitelný, a proto soudu nezbylo, než ve stejném rozsahu řízení prvním výrokem zastavit podle § 104 odst. 1 o. s. ř. 9. Soud ve věci rozhodl bez jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř., neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila a souhlas žalované se předpokládá, jelikož se k výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila. 10. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 11. Žalovaná se v únoru 2021 přihlásila do evidence poplatníků televizních poplatků jako poplatník. Odhlášení ke dni 23. 9. 2022 není evidováno. Poplatky za období od května 2021 do května 2022 však žalovaná neuhradila, přestože k tomu byla žalobkyní vyzvána předžalobní upomínkou doporučeným dopisem ze dne 6. 6. 2022 s dodejkou. Žalovaná netvrdila, a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na televizním poplatku zaplatila více, než uvedla žalobkyně, ani že by přijímač odhlásila před uplynutím rozhodného období, nebo splňovala podmínky pro osvobození od televizního poplatku. Ve smlouvě s žalobkyní se [právnická osoba] zavázala mj. poskytovat služby související s tiskem a rozesíláním upomínek doporučeným dopisem s dodejkou na adresy poplatníků za cenu 64,39 Kč (včetně DPH). 12. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), televizní poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů. Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. 13. Podle § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 14. Podle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 15. Podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 16. Podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 17. Žalovaná byla poplatníkem televizního poplatku (§ 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích) ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích), který však za výše uvedené období neuhradila. Žalobkyně posléze žalovanou řádně vyzvala k úhradě v přiměřené době. Náleží jí tak rovněž úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (§ 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích) ode dne následujícího po dni splatnosti (jímž je patnáctý den v příslušném kalendářním měsíci, viz § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích) jednotlivých poplatků s tím, že žalobkyně se domáhala úroku z prodlení pouze do 14. 10. 2022. Částka, kterou musela žalobkyně vynaložit na zaplacení doporučeného dopisu s dodejkou (tj. na předžalobní upomínku žalované) představuje škodu, která jí byla způsobena porušením povinnosti (nezaplacením poplatku), jehož se žalovaná zaviněně dopustila. Žalobkyně má proto právo i na její náhradu podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 18. Ze shora uvedených důvodů soud druhým výrokem žalobě vyhověl v rozsahu, v němž nebylo řízení zastaveno (tj. o němž doposud nebylo pravomocně rozhodnuto). Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. 19. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 146 odst. 2 větou první a § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu a zavinění stran soud musel přihlédnout i k příslušenství (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně zavinila částečné zastavení řízení tím, že podala žalobu v rozsahu, ve kterém již o jejím nároku bylo pravomocně rozhodnuto, v rozsahu zastavení řízení by tedy měla žalovaná právo na náhradu nákladů proti žalobkyni (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Z procesního hlediska však žalobkyně ve věci uspěla ve větší části, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti žalované, tj. na 28,95 % náhrady (rozdíl úspěchu a zavinění žalobkyně). Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměn